Ekonomika Ománu

Zemědělství, chov hospodářských zvířat a rybolov patří mezi nejstarší a nejdůležitější odvětví ománské ekonomiky. Hrají významnou roli v obživě ománské populace a poskytují práci pro velkou část obyvatel. Rovněž tato odvětví navyšují celkový hrubý domácí produkt. V oblasti al-Batína rostou datlové palmy a mangovníky, naopak v Dafáru se nachází vysoká koncentrace kokosových palem. Dalším pěstovaným artiklem je zelenina.[8] Zemědělské projekty byly zřízeny kvůli podpoře užívání kvalitních hnojiv, osiv a moderních zavlažovacích systémů, které byly zavedeny na farmách a 71 přehradách, vybudovaných pro ochranu před záplavami.[10] Na hrubém domácím produktu se podílí jen 1,4 %.[8]

Rybolov

Ománci prodávající na trhu mořské plody

Rybolovem se Ománci zabývali už v daleké minulosti. Díky pobřeží o délce přes 1 700 kilometrů patří Omán mezi přední producenty ryb v regionu a rybolov spadá mezi jeho potenciální a rychle se rozvíjející odvětví. Protože došlo k nárůstu kvality úlovků, stát zřídil dohlížející středisko. Vývoz ryb je lépe regulován, zejména s ohledem na určité druhy vzácných a cenných ryb. Ve městech al-Chaburá a Salála byly vystavěny školící centra se zaměřením na rybolov. Údaje a statistiky se aktualizovaly a při pobřeží byly postaveny nové, moderně vybavené rybářské přístavy.[10]

Přístav Suhár

Průmyslový sektor je základním kamenem sultánovy dlouhodobé rozvojové strategie (1996–2020). Tento sektor je nejen pojen s diverzifikací státních příjmů a snížení závislosti na ropě, ale je schopen pomoci potřebám ománského sociálního rozvoj a vytvářet přidanou hodnotu národním zdrojům jejich přeměnou na hotové výrobky.[11] Hrubý domácí produkt tvoří z 48,6 % (2009).[8]

Sedmý pětiletý rozvojový plán vytváří podmínky pro atraktivní investiční klima. V rámci strategie pro sektor průmysl se vláda snaží o rozvoj informačních technologií a telekomunikací. Ománské společnosti rozvíjí technologický potenciál skrze spolupráci s institucemi z Japonska a Německa. Guvernorát Maskat je první průmyslovou zónou v sultanátu. V průmyslové zóně při městě Suhár se nachází těžký průmysl. Další průmyslové oblasti jsou v al-Burajmi, Nazvá, Salále a Súru. Zemní plyn je dopravován k průmyslu v Suháru a Salále, aby podpořil jeho rozvoj, jelikož je na zemním plynu závislý. Zdejší průmyslníci jsou osvobozeni od daní – opět kvůli rozvoji. Do roku 2020 má průmyslový sektor přispět k hrubému domácímu produktu navíc 15 %. Každý rok se uděluje cena – Sultánův pohár – pro nejlepší ománské firmy.[11]

Mezi nerostné suroviny vyskytující se v Ománu patří dolomit, chromit, kobalt, křemík, měď, sádrovec, vápenec, zinek, zlato, železo a další. Surovinová naleziště brzy obklopily průmyslové podniky, což bylo součástí rozvoje strategie státu a vedlo k přispění k hrubému domácímu produktu a vytvoření nových pracovních míst pro Ománce. Samotná měď se v Ománu těží po tisíce let.[12]

Rovněž byly dokončeny některé projekty včetně studie proveditelnosti využití zásob křemenné rudy v oblasti Vádí Buwa a Abutan (region al-Wusta) odhadované na 28 milionů tun a jiných.[12]

Celkový součet tržních kapitalizací všech evidovaných společností byl Světovou bankou oceněn na 14,914 milionu dolarů (2008).[14]

Ománci obchodovali již v období starověku, kdy jejich lodě a karavany dopravovaly ománské zboží (kadidlo, datle…) přes moře a staré hedvábné a kadidlové stezky a stýkali se tak s jinými kulturami. Dnes je Omán členem několika ekonomických subjektů včetně Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (anglicky Cooperation Council for the Arab States of the Gulf, CCASG), Světové obchodní organizace (anglicky World Trade Organization, WTO), zóny volného obchodu mezi členskými zeměmi Arabské ligy (anglicky Greater Arab Free Trade Area, GAFTA) nebo sdružení pobřežních států Indického oceánu pro regionální spolupráci (anglicky Indian Ocean Rim Association for Regional Cooperation, IORARC).[11]

Omán zdokonalil zákony v oblasti investičních aktivit, komerce, obchodního tajemství, ochranných známek a ochrana proti nekalé soutěži, dále byly zdokonaleny zákony o ochraně spotřebitele a duševního vlastnictví. Vedle těchto opatření stát provedl modernizaci přístavů a ustanovil zóny volného obchodu v al-Mazjuná a Salále.[11]

Ománské zboží je vyváženo na trhy více než stovky zemí po celém světě. Hlavními obchodními partnery Ománu jsou Čínská lidová republika, Indie, Írán, Jižní Korea, Katar, Libye, Německo, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené arabské emiráty a Spojené státy americké. Vláda dává přednost ománským produktům, které podporuje prostřednictvím výstav a seminářů.[11]