Edward S. Curtis

V roce 1874 se spolu s rodiči, sestrou a dvěma bratry přestěhoval do státu Minnesota.

Svůj první fotoaparát si ještě jako malý chlapec sestrojil podle tehdy populárního manuálu Wilson‘s Photographics sám. Když jeho otec onemocněl a starší bratr se oženil a odstěhoval se se svou rodinou do státu Oregon, cítil Edward větší zodpovědnost za to, aby zaopatřil rodinu. Na nějakou dobu vzal práci dozorčího pro železnice St. Paul and Sault St. Marie v Minneapolis. Na podzim roku 1887 Curtisův otec zemřel a on na sebe vzal veškerou zodpovědnost za zaopatření rodiny. Přestože byl jeho příjem malý, koupil si fotoaparát.

V roce 1892 se oženil s Clarou Philipsovou a následně s Thomasem Guptillem otevřel ateliér, kde se soustředil převážně na fotografování portrétů. Ateliér se stal velmi úspěšným, a tak se Curtis brzy stal samostatným majitelem a ateliér dostal jméno S. Curtis, Photographer and Photoengraver. V polovině 90. let 19. století se Curtis zaměřil na fotografování indiánů. V roce 1899 získal Curtis ocenění za tři z jeho fotografií indiánů: Evening on the Puget Sound, The Clam Digger a The Mussel Gatherer.

Edward S. Curtis: Evening on the Puget Sound

Curtis miloval pobyty v přírodě a strávil spoustu času chozením po horách. Během jedné ze svých expedic se setkal s významnými lidmi, kteří v budoucnu ovlivnili jeho život. Dr. C. Hart Merriam, přírodovědec a fyzik Dr. George Bird Grinnell, editor časopisu Field & Stream, známý přírodovědec a spisovatel zaměřený na psaní o indiánech Plání. Setkání s těmito lidmi mělo velký vliv na Curtisovu další tvorbu. V roce 1899 byl vybrán jako hlavní fotograf pro Harrimanovu expedici na Aljašku. V roce 1900 se Curtis zúčastnil černonožského obřadu Slunečního tance, což pro něj byl obrovský zážitek, který ještě více zvýšil jeho zájem o indiány a touhu pokračovat ve fotografické dokumentaci severoamerických indiánů. Pozdější výlet a pobyt u indiánů Hopi v Arizoně ještě zvýšil jeho nadšení a chuť do práce. Trávil více a více času na Pláních a s vědomím, že kultura těchto přírodních národů se časem úplně vytratí, se rozhodl vytvořit naučnou uměleckou sbírku fotografií, kde bude zachycen všední život, zvyky, tradice, slavnosti, obřady a prostředí, ve kterém indiánské kmeny žily.

V létě roku 1903 uspořádal první výstavu indiánských fotografií. Ve stejném roce přijal jako asistenta Adolpha Muhra, který původně pracoval s Frankem Rinehartem a portrétoval s ním náčelníky a členy delegací, kteří se v roce 1898 zúčastnili indiánského kongresu v Omaze v Nebrasce.

Curtis byl zapojen do mnoha projektů spojených s indiány, vyhrával různá ocenění a stával se více a více známějším. Jeho popularita stoupla až do té míry, že byl požádán Theodorem Rooseveltem o vyfotografování jeho rodiny. Díky této nabídce měl možnost ukázat Rooseveltovi některé fotografie indiánů, které na něj udělaly veliký dojem. Mezi prezidentem a Curtisem vzniklo přátelství, které přineslo Curtisovi velkou podporu při další práci.

V roce 1905 Curtis poprvé vystavoval v New Yorku. Poté se Curtis definitivně rozhodl publikovat kompletní sbírku ze života indiánů a začal shánět sponzory pro tento projekt. Již v roce 1906 získal grant od Johna Pierpont Morgana ve výši 15 000 dolarů ročně po dobu 5 let. Tedy 75 000 dolarů. Na oplátku chtěl Morgan získat 25 kompletních svazků, které později daroval různým institucím. V roce 1906 se jako jediný bílý muž vůbec směl účastnit obřadního Hadího tance kmene Hopi. O rok později strávil měsíc v Crow Reservation ve státě Montana. V roce 1908 cestoval do New Yorku, aby předal první dva svazky The North American Indian Johnu Pierpont Morganovi.

Edward S. Curtis: Evening in Hopi Land

V roce 1909 získal od Morgana, který byl prvními pěti publikacemi uchvácen, dalších 60 000 dolarů. Na podzim roku 1911 uspořádal Curtis velký obrazový muzikál. K této projekci použil ručně malované světelné obrazy, fotografie a živou hudbu. V prosinci roku 1914 proběhla v New Yorku premiéra Curtisova filmu In the Land of the Head-Hunters. Tento film byl finančním propadákem. V roce 1915 vyšel desátý svazek The North American Indian. V létě roku 1919 se Curtis vrátil do rezervace kmene Hopi. V roce 1922 vyšel po šestileté pauze dvanáctý svazek The North American Indian, který byl věnován právě kmeni Hopi. Do roku 1928 vydal dalších 6 svazků. V roce 1930 vydal poslední dva svazky.

Začal mít velké zdravotní potíže. Byl hospitalizován v nemocnici v Denveru. V roce 1932 se jeho stav stabilizoval a začal se zajímat o dění kolem zlaté horečky. V dalších letech se za podpory svých dětí věnoval sepisování svých vzpomínek. Tyto vzpomínky nebyly nikdy vydány. V dalších letech se věnoval psaní různých projektů. Jeho zdravotní stav se nadále zhoršoval.

V říjnu roku 1952 Edward Curtis zemřel na srdeční infarkt ve věku 84 let.

Edward S. Curtis se minimálně v jednom případě odhodlal své fotografie retušovat. Například snímek, kde Little Plume se svým synem Yellow Kidney zaujímají čestné postavení ve stanu, tedy prostor vzadu naproti vchodu, vyretušoval hodiny ležící mezi oběma muži.[4]

• 
  Little Plume se svým synem Yellow Kidney zaujímají čestné postavení, prostor vzadu naproti vchodu
• 
  Neretušovaný originál vedlejšího obrázku. Všimněte si hodin mezi Little Plumem a jeho synem

• Indiáni na fotografiích Edwarda Curtise
• 
  Canyon de Chelly – Navahové. Sedm jezdců na koních, 1904
• 
  A smoky day at the Sugar Bowl Hupa, asi 1923
• 
  Indián kmene Navahů pojmenovaného podle Nesjaja Hatali, asi 1907
• 
  White Man Runs Him, asi 1908
• 
  The old-time warrior Nez Percé, asi 1910
• 
  Crow's Heart, Mandan, asi 1908
• 
  Mandan lodge, Severní Dakota, asi 1908
• 
  Fishing with a Gaff-hook Paviotso nebo Paiute, asi 1924
• 
  Dívky kmene Mandan trhají bobule, asi 1908
• 
  Zuni Girl with Jar, cca 1903. Poloviční portrét dívky kmene Zuni.
• 
  Lidé z kmene Navajo, asi 1907
• 
  Geronimo – Apačové (1905)
• 
  Šaman kmene Navajo, asi 1904, (podepsáno 1913)
• 
  Chlapci v kajaku, Nunivak, 1930