Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu

Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu (Edward Law, 1st Earl of Ellenborough, 1st Viscount Southam, 2nd Baron Ellenborough) (8. září 179022. prosince 1871) byl britský státník. Patřil k toryům, v mládí byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1818 po otci zdědil titul barona a zasedal ve Sněmovně lordů. V několika vládách byl ministrem, celkem čtyřikrát zastával funkci prezidenta kontrolního úřadu Východoindické společnosti, byl také generálním guvernérem v Indii a ministrem námořnictva. V roce 1844 byl povýšen na hraběte.

Edward Law, 1. hrabě z Ellenboroughu
Narození8. září 1790
Londýn
Úmrtí22. prosince 1871 (ve věku 81 let)
Gloucestershire
Alma materSt John’s College
Etonská kolej
Povolánípolitik
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Politická stranaToryové
ChoťLady Octavia Stewart (od 1813)
Jane Digby (od 1824)
DětiArthur Dudley Law
RodičeEdward Law, 1st Baron Ellenborough a Anne Law, Lady Ellenborough
PříbuzníWilliam Towry Law[1], Elizabeth Susan Law[1], Frances Henrietta Law[1] a Charles Ewan Law[1] (sourozenci)
FunkceLord Privy Seal (1828–1829)
generální guvernér Indie (1842–1844)
první lord admirality (1846)
člen britské Soukromé rady
člen Sněmovny lordů
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Pocházel z početné rodiny významného právníka a dlouholetého nejvyššího sudího Edwarda Lawa, 1. barona Ellenborougha (1750–1818), byl jeho nejstarším synem a měl osm mladších sourozenců. Studoval v Etonu a Cambridge, v letech 1810–1811 pobýval na Sicílii, krátce poté vstoupil do politiky a zároveň posílil své společenské postavení sňatkem s Octavií Stewartovou (1792–1819), dcerou 1. markýze z Londonderry. V letech 1813–1818 byl členem Dolní sněmovny, poté po otci zdědil titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů.[pozn. 1] Jako spolupracovník vévody z Wellingtonu se koncem 20. let 19. století dostal k vládním postům. V letech 1828–1830, 1834–1835 a 1841 byl prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti, od roku 1828 zároveň členem Tajné rady a v letech 1828–1829 krátce také lordem strážcem tajné pečeti.[pozn. 2] V roce 1834 byl krátce také jedním z lordů pokladu.

V letech 1842–1844 byl generálním guvernérem v Indii.[2] Za příliš liberální chování vůči domorodcům byl odvolán na popud Východoindické společnosti. Poté byl povýšen na hraběte (1844), obdržel poděkování parlamentu a získal Řád lázně, ale jeho působení v Indii se stalo předmětem osočujících debat na půdě Dolní sněmovny. Obhájil se s podporou vévody Wellingtona a Roberta Peela, v roce 1846 byl krátce prvním lordem admirality. V letech 1847–1848 byl předsedou státní komise finančního fondu obchodního námořnictva, ale jinak se na delší dobu ocitl mimo vládu. Znovu se stal členem kabinetu v Derbyho vládě, kdy byl počtvrté a naposledy jmenován prezidentem kontrolního úřadu Východoindické společnosti krátce před jeho zrušením (1858)[3][pozn. 3] V následujících letech se uplatňoval již jen jako uznávaný řečník na půdě Sněmovny lordů.

Rodina a majetkové poměry

Zámek Southam House, hlavní rodové sídlo v hrabství Gloucestershire

V roce 1813 se oženil s Octavií Stewart (1792–1819), dcerou 1. markýze z Londonderry a nevlastní sestrou dlouholetého ministra zahraničí vikomta Castlereagha. Jeho druhou manželkou se v roce 1824 stala Jane Digby (1807–1881), která proslula výstředním životem a čtyřmi sňatky (naposledy se provdala za arabského šejka Medjuela el Mesrab a zemřela v Damašku, mimo jiné měla poměr s rakouským ministerským předsedou Felixem Schwarzenbergem. Z Ellenboroughova druhého manželství pocházel jediný syn Arthur Dudley Law (1828–1830), který zemřel v dětství.

Jeho úmrtím zanikl titul hraběte, na příbuzenstvo přešel jen baronský titul, který rod užívá dodnes, v současnosti je představitelem rodu Rupert Edward Law, 9. baron Ellenborough (* 1955). Sídlem rodu byl zámek Southam House (Gloucestershire), který koupil hrabě z Ellenboroughu v roce 1832 a krátce nato jej nechal přestavět v novogotickém stylu. Zámek později sloužil jako škola, dnes je zde luxusní hotel s názvem Ellenborough Park Hotel.

Mladší bratr hraběte z Ellenboroughu Charles Law (1792–1850) byl právníkem a v letech 1835–1850 členem Dolní sněmovny. Právníkem byl také další bratr Spencer Law (1802–1885), který zároveň působil jako soukromý tajemník hraběte z Ellenboroughu v několika jeho ministerských úřadech. Sestra Elizabeth Law (1799–1883) byla manželkou Charlese Abbota, 2. barona Colchestera (1798–1867), který byl admirálem a generálním poštmistrem. Jejich syn Reginald Abbot, 3. baron Colchester (1842–1919), vydal tiskem Ellenboroughovu korespondenci a deníky.

Poznámky

  1. Ve Sněmovně lordů zasedal také jeho strýc George Henry Law (1761–1845), který byl peerem z titulu svých církevních postů jako biskup v Chesteru (1812–1824) a v Bathu (1824–1845)
  2. Ve dvacátých a třicátých letech se v ministerských úřadech střídal s lordem Aucklandem, v roce 1842 jej nahradil na postu indického generálního guvernéra a v roce 1846 se nakonec míjeli ve funkci prvního lorda admirality
  3. V únoru 1858 se stal již počtvrté členem vlády ve funkci prezidenta východoindického kontrolního úřadu. Tehdy se již ale připravovala zásadní změna správy Indie spočívající především ve zrušení Východoindické společnosti a převzetí správy největší britské kolonie do rukou státu. Z funkce odstoupil v červnu 1858 a jeho úřad převzal dočasně premiér 14. hrabě z Derby. Následně byl tento post zrušen a zřízeno ministerstvo pro Indii. Přechod Indie pod přímou britskou správu požadoval Ellenborough již ve 20. letech, kdy poprvé stál v čele kontrolního úřadu. Tehdy to však bylo z politického přesvědčení, zatímco po roce 1844 choval k Východoindické společnosti osobní zášť po svém odvolání z postu indického generálního guvernéra.

Reference

  1. Kindred Britain.
  2. Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 596 ISBN 80-7185-157-4
  3. JENKINS, Roy: Gladstone; Praha, 2000; s. 145–146 ISBN 80-7260-040-0

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997), s. 528 ISBN 80-7203-136-8

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.