Eduard Ulrich

Pocházel z rodiny lesmistra Josefa Ulricha a Anny. Absolvoval gymnázium a právnickou fakultu Františkovy univerzity v Olomouci. 29. ledna 1839 byl promován na doktora práv. Nastoupil na praxi k moravské finanční prokuratuře. Ulrich byl od roku 1842 až do své smrti profesí advokátem v Brně.[8] Patřil mezi nejbohatší brněnské advokáty. Roku 1861 koupil velkostatek ve vesnici Třemešek. Zde zřídil pivovar a rozvinul pěstování ovoce. V Brně mu patřil rozsáhlý byt. Od roku 1856 byl členem (do roku 1868 i členem výboru) a od roku 1874 do roku 1880 viceprezidentem advokátní komory v Brně. V roce 1881 se stal prezidentem komory. Od 50. let 19. století i viceprezidentem Rosické těžební společnosti. Byl aktivním členem Mužského pěveckého spolku v Brně.[9][3][4][5]

Zapojil se i do vysoké politiky. Už během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Brno. Jako náhradník za něj byl ustanoven Anton Haberler.[10] Na sněmu se zapojil do debaty okolo návrhu vyslat delegaci za císařem Ferdinandem, přičemž podporoval variantu, podle které by deputace měla šest členů a rovnoměrné zastoupení všech tří kurií.[9] Roku 1848 byl rovněž zvolen za obvod Znojmo do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Zasedal zde od 30. července 1848 do 5. prosince 1848. Patřil do liberální parlamentní frakce Westendhall.[3]

Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii městskou, obvod Brno (I. okres). V zemských volbách v lednu 1867 se mezi zvolenými poslanci neuvádí, ale na sněm se vrátil již v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867. Uspěl taky v zemských volbách roku 1870, nyní za kurii velkostatkářskou, II. sbor. V zemských volbách v září 1871 opět nefiguroval mezi nově zvolenými poslanci, ale již v zemských volbách v prosinci 1871 uspěl (znovu za kurii velkostatkářskou). Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1878. Na sněmu zasedal až do své smrti roku 1881.[11] Byl náhradníkem zemského výboru a předsedou sněmovního národohospodářského odboru.[9] Uvádí se jako ústavověrný poslanec (tzv. Ústavní strana liberálně, provídeňsky orientovaná).[12]

V září 1843 se jeho manželkou stala Marie Kleinová (1826–1904), dcera velkopodnikatele Franze Kleina (1794–1855). Měli syna Eduarda (1855–1904), který působil rovněž jako právník a moravský zemský poslanec, dále pak tři dcery: Marii, Fanny a Leopoldinu, které se všechny provdaly za barony (manželem Leopoldiny byl politik a právník Heinrich d'Elvert).[4] Eduard Ulrich koupil v roce 1861 velkostatek Třemešek na severní Moravě, kde ale rodina pobývala jen zřídka.[13] Manželka Marie převzala v roce 1880 od svého bratra Franze Kleinův palác v Brně, od roku 1885 je jako spolumajitel paláce uváděn také syn Eduard. Společně až do roku 1904 také spravovali velkostatek Třemešek.

Zemřel náhle v říjnu 1881.[4] Přímo během zasedání sněmovního výboru ho postihla mrtvice a byl mrtvý během několika minut.[7]