Kleinův palác

Průjezd Kleinova paláce

Detail z průčelí paláce

Na místě současné stavby stál dům U zlaté koule, který v roce 1842 zakoupil a později nechal zbořit Franz Klein ze známé podnikatelské rodiny Kleinů. V letech 1847 a 1848 zde nechal vystavět nové rodinné sídlo podle projektu architekta Ludwiga Förstera,[2] přičemž uvádí se i účast Theophila von Hansena.[3] Jednalo se o nový dvojbytový měšťanský dům s výraznými litinovými prvky (především arkýře) na hlavním průčelí do náměstí,[4] které zpodobňovaly hlavní obchodní artikl rodiny Kleinů (železo) a které byly dodány z rodinou vlastněné železárny v Sobotíně.[5]

Franz II. Klein přenechal palác v roce 1880 své sestře Marii (1826–1904), provdané za významného brněnského advokáta a zemského poslance Eduarda Ulricha. Spolumajitelem paláce byl od roku 1885 syn Eduard Ulrich mladší (1855–1904), taktéž právník a zemský poslanec. Po jeho sebevraždě v roce 1904 dědičky palác prodaly továrníkovi Karlu Buchtovi (1863–1932), který proslul jako výrobce hudebních nástrojů. Jeho potomkům patřil palác do roku 1945[3][6] a v roce 1949 přešel do majetku města Brna. V průběhu následujících desetiletí budova degradovala působením různých organizací, které příčkami rozdělily velké místnosti a kvůli kterým dům ztratil obytnou funkci. Stavba byla rovněž poškozena požárem půdy nebo zatékající vodou.[2]

V roce 1994 palác převzala společnost Crédit Lyonnais Bank Praha,[2] která jej za 80 milionů Kč v letech 1995 až 1997 kompletně zrekonstruovala, za což získala od města bezplatný pronájem některých prostor budovy na dobu 90 let.[5] Projekt rekonstrukce vypracovala projekční kancelář K4 a zahrnoval mimo jiné i zavedení moderních inženýrských sítí, stavbu osobního výtahu či zastřešení dvora skleněnou střechou. Banku Crédit Lyonnais posléze v roce 2003 koupila banka Crédit Agricole,[7] která ovšem v roce 2012 opustila český bankovní trh a spolu s tím i Kleinův palác.

Kromě komerčního využití (do svého odchodu zde sídlila banka a v přízemí dodnes funguje několik obchodů) i nekomerčního využití (informační a vzdělávací centrum Knihovny Jiřího Mahena)[8] byl palác navržen i k funkci bydlení, neboť v podkroví vznikly patrové apartmány.[2] Sídlí zde také brněnská pobočka České advokátní komory.[9]