Eduard Schubert

Byl členem vlivné pražské rodiny. Jeho otcem byl stavovský úředník Johann Ignaz Schubert[4] (1773–1855)[1], bratr Otto Schubert (1808–1883) byl právníkem. Veřejně aktivní byli i jeho synové Victor Schubert a Zdenko Schubert.[3]

Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde (v prosinci 1823[5]) získal titul doktora práv (jeho spolužákem tu byl další pozdější politik Adolf Maria Pinkas[6]). V roce 1829 se oženil[7] s Johannou Schmidtovou a od roku 1833 byl samostatným advokátem v Praze. Od roku 1859 působil jako notář na Malé Straně. V roce 1848 byl členem užšího obecního výboru města Prahy, v letech 1850–1871 zastával funkci obecního radního, v období let 1850–1864 byl navíc městským radou. V letech 1863–1864 byl ředitelem pražské městské plynárny. Pokračoval i v právní dráze. V roce 1850 byl děkanem právnické fakulty pražské univerzity. Angažoval se v četných spolcích.[3] Byl členem profesního sdružení notářů.[8]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V roce 1865 se jako nástupce zesnulého Adolfa Marii Pinkase stal poslancem Českého zemského sněmu za městskou kurii v obvodu Praha-Malá Strana.[3][5][6] Do sněmu se po přestávce vrátil v zemských volbách v březnu 1867, kdy byl zvolen na Český zemský sněm za kurii městskou (obvod Praha-Malá Strana).[9] Zasedl také v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů).[10] Poslancem Říšské rady se stal 13. dubna 1867.[6]

Roku 1872 ho zemský sněm jmenoval ředitelem zemské Hypoteční banky. Již od roku 1850 byl také kurátorem České spořitelny. Za své zásluhy v únoru 1875 získal Řád železné koruny a byl povýšen do rytířského stavu.[3][5]

Zemřel v listopadu 1879.[5]