Eduard Oberleithner
Eduard Oberleithner (2. března 1813 Šumperk[1] – 24. června 1892 Šumperk[2][3]) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Eduard Oberleithner | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1861 – 1865 | |
Ve funkci: 1870 – 1879 | |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Ve funkci: 1861 – 1865 | |
Ve funkci: ??? – ??? | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Klub levice (Ústavní strana) |
Narození | 2. března 1813 Šumperk Rakouské císařství |
Úmrtí | 24. června 1892 (ve věku 79 let) Šumperk Rakousko-Uhersko |
Rodiče | Eduard Oberleithner |
Příbuzní | Karl Oberleithner (sourozenec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Biografie
Profesí byl podnikatelem, spolumajitelem firmy Oberleithner a syn. Byl aktivní i veřejně a politicky. Zasedal v obecní radě v Šumperku.[3]
V mládí pracoval v manufaktuře, kterou vlastnil jeho otec Eduard Oberleithner starší. Od roku 1839 byl otcovým společníkem a spolumajitelem podniku. V roce 1839 se podílel na založení mechanické přádelny v Šumperku, byl členem výboru Společnosti pro mechanickou přádelnu v Šumperku. Poté, co otec zemřel, převzal plně vedení rodinné firmy. Byl rovněž podílníkem a jedním ze tří ředitelů mechanické přádelny v dnešní Loučné nad Desnou. Na počátku 50. let utvořil s bratrem Karlem Oberleithnerem akciovou společnost Oberleithner a spol. Společně pak v období let 1856–1858 založili mechanickou přádelnu v Hanušovicích, s pobočkou v Holbě. Podnik byl jednou z největších textilních firem v Rakousku. Roku 1873 byl Eduard Oberleithner povýšen do šlechtického stavu.[4]
Během revoluce roku 1848 působil jako nadporučík v národní gardě.[4] Od roku 1848 do roku 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii městskou, obvod Šumperk.[5]
Po obnovení ústavního systému vlády se zapojil znovu do politické činnosti. K roku 1861 se uvádí jako majitel továrny, bytem v Šumperku.[6] V zemských volbách v roce 1861 byl tehdy zvolen za poslance Moravského zemského sněmu za kurii venkovských obcí, obvod Šumperk, Loučná, Staré Město.[7] Rezignoval roku 1865.[8] K rezignaci došlo koncem října 1865.[9]
Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii venkovských obcí. Opětovně byl zemským sněm do vídeňského parlamentu vyslán roku 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Olomouc, Šternberk, Šumperk atd.[10] Po volbách v roce 1873 se uvádí coby ústavověrný poslanec a jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[11]
Od roku 1849 zasedal také v městské radě v Šumperku. V roce 1885 se uvádí jako předseda místního tělovýchovného spolku.[4] Do politiky vstoupil i jeho syn, podnikatel Heinrich Oberleithner.
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu farnost Šumperk
- Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Šumperk
- Oberleithner Eduard [online]. sumperk.cz [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (česky)
- 2. Eduard Oberleithner [online]. heraldica.cz [cit. 2014-07-03]. Dostupné online. (česky)
- DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247–253. (česky)
- http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0001&page=134&size=45
- Poslanci sněmu českého, moravského a slezského roku 1864, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowMonograph.do?id=19476
- MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- Die Debatte, 1. 11. 1865, s. 1.
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.