Eduard Dietl
Eduard Wohlrath Christian Dietl (21. července 1890 – 23. června 1944) byl veterán první světové války a německý generál Wehrmachtu za druhé světové války, který dosáhl hodnosti generálplukovník. V červnu 1944 zemřel při letecké havárii. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně rytířského kříže s dubovou ratolestí a meči.
Eduard Dietl | |
---|---|
Narození | 21. červenec 1890 Bad Aibling, Bavorsko |
Úmrtí | 23. červen 1944 (53 let) Hartberg, Štýrsko |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generaloberst (Generálplukovník) |
Doba služby | 1909–1944 |
Sloužil | Německá říše (do roku 1918) Výmarské Německo (do roku 1933) Třetí říše |
Složka | Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945) |
Jednotka | Bayerische-Infanterie-Regiment Nr. 5 Bayerische-Infanterie-Brigade Nr. 7 |
Velel | 3. horská divize Skupina Narvik Horský armádní sbor Norsko Armáda Laponsko 20. horská armáda |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Bitvy | Operace Weserübung Bitva o Narvik |
Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi a meči Zlatý stranický odznak |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons |
Život
Eduard Dietl byl synem finančního rady Eduarda Dietla a jeho manželky Liny, rozené Holzhausen. Maturoval 1909 na gymnáziu v Rosenheimu. 1. října 1909 nastoupil jako kadet k 5. pěšímu pluku "Velkovévoda Ernst Ludwig Hesse" bavorské armády v Bamberku.
Dietl navštěvoval od října 1910 do srpna 1911 vojenskou školu v Mnichově a byl 26. října 1911 povýšen na poručíka. Od října 1911 byl velitelem čety 5. pěšího pluku a v srpnu 1914 se stal adjutantem I. praporu. Za první světové války byl nasazen na západní frontě, kde byl v říjnu roku 1914 a rovněž v říjnu roku 1918 zraněn. V lednu 1915 přešel do rezervního praporu 1. bavorského pěšího pluku a v březnu 1915 do rezervního praporu 5. pěšího pluku. Potom byl pobočníkem prvního polního praporu. Dne 9. července 1915 byl povýšen na poručíka. V listopadu 1916 byl přidělen jako pobočník 2. 7. bavorského pěší brigády. V říjnu 1917 se stal pobočníkem 5. pěšího pluku a v prosinci 1917 pobočníkem 7. pěší brigády.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
- Gefreiter - 29. leden 1910
- Unteroffizier - 11. březen 1910
- Fähnrich - 4. květen 1910
- Leutnant - 26. říjen 1911
- Oberleutnant - 9. červenec 1915
- Hauptmann - 29. srpen 1919
- Major - 1. únor 1930
- Oberstleutnant - 1. únor 1933
- Oberst - 1. leden 1935
- Generalmajor - 1. duben 1938
- Generalleutnant - 1. duben 1940
- General der Gebirgstruppe - 19. červenec 1940
- Generaloberst - 1. červen 1942
Významná vyznamenání
- Rytířský kříž železného kříže (25. držitel) - 9. květen 1940
- Dubové ratolesti k Rytířskému kříži železného kříže (1. držitel) - 19. červenec 1940
- Meče k rytířskému kříži železného kříže (72. držitel) - 1. červenec 1944
- Finský řád kříže svobody I. třídy s hvězdou, dubovými ratolestmi a meči - 21. leden 1944
- Spona k pruskému železnému kříži I. třídy - 15. duben 1940
- Spona k pruskému železnému kříži II. třídy - 24. září 1939
- Pruský železný kříž I. třídy - 3. září 1916
- Pruský železný kříž II. třídy - 16. září 1914
- Odznak za zranění ve stříbře - 1917
- Bojový odznak torpédoborce - 5. listopad 1940
- Armádní odznak horského vůdce - 28. duben 1931
- Medaile za východní frontu
- Zlatý stranický odznak - 30. leden 1943
- Narvický štít - 21. březen 1941
- Královský bavorský vojenský záslužný řád IV. třídy s meči a korunou - 18. červen 1918
- Královský bavorský vojenský záslužný řád II. třídy - 17. srpen 1933
- Jubilejní královská bavorská medaile prince Luitpolda (1. sv. válka)
- Velkovévodská hesenská medaile za statečnost - 16. říjen 1915
- Královské pruské služební vyznamenání (1. sv. válka)
- Sudetská pamětní medaile
- Medaile za Anschluss
- Kříž cti - 18. leden 1935
- Zmíněn ve Wehrmachtbericht - 10. červen 1940
- | | | Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Dietl na Wikimedia Commons
Literatura
- Otto Freiherr von Waldenfels: Dietl, Eduard v: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 674 f