Edgard Varèse

Edgard Varèse (1915)

Varèse se tedy vrací do Paříže, kde absolvuje studium na konzervatoři, aby se poté v roce 1907 oženil s herečkou Suzanne Bingovou. V té době již komponoval orchestrální skladby , ty však nebyly nikdy uvedeny kromě vlastní soukromé Varèseho interpretace v klavírní transkripci. Téhož roku se manželé přestěhovali do Berlína, kde žili až do roku 1913, kdy se rozvedli. Během tohoto období se obeznámil s díly Erika Satie, Richarda Strausse a Clauda Debussyho, přičemž posledně jmenovaný měl na skladatelovu tvorbu významný, i když pouze dočasný vliv. Během pobytu v Berlíně vystoupil v roce 1910 s provedením své symfonické básně Bourgogne, které způsobilo skandál takového rozsahu, že již nebylo opakováno. Skladba byla odsouzena k definitivnímu zániku až o mnoho let později, když Varèse zničil její partituru. Jedinou skladbou z jeho raného období, která se dochovala je „Un grand sommeil noir“ (Velký černý sen) pro soprán a klavír, inspirovaná stejnojmennou básní Paula Verlaina.

Na začátku 1.světové války byl Varèse uznán neschopným služby v armádě, proto se mohl bez potíží v roce 1915 přestěhovat do Spojených států. Skladatelovým debutem v Americe se stalo provedení Rekviem Hectora Berlioze pod jeho taktovkou, zatímco první skladbou vytvořenou v novém působišti byla orchestrální kompozice Amériques (1921). V té době se ovšem především věnoval propagaci svých vizí, včetně prvních úvah o elektronické podobě nových směrů. Založil symfonický orchestr (New Symphony Orchestra), jehož existence však neměla dlouhého trvání, a Mezinárodní spolek skladatelů (International Composers' Guild), určený pro podporu koncertních provedení děl avantgardních umělců. V průběhu šestileté činnosti tohoto sdružení, povzbuzen jeho aktivitou složil čtyři významná díla: Offrandes, Hyperprism, Octandre a Intégrales.

V roce 1927 získává Varèse americké občanství, ale hned následujícího roku se přesunuje opět do Paříže, kde nejprve mění part skladby Amériques zařazením právě zkonstruovaného nového nástroje, Martenotových vln. V roce 1930 dokončuje jednu z svých nejslavnějších „neelektronických skladeb“ Ionisation, určenou pro perkuse a nástroje, jejichž existenci teprve předvídá, popisuje však charakter zvuku, který by měly vydávat, a představy o způsobu a metodách, jak ho dosáhnout. Tím dochází k onomu zásadnímu průlomu - hudební tvůrce není jen skladatel v základním slova smyslu, ale též objevitel možností i technik, směřujících k novým dimenzím chápání hudby. Podaří se mu uspět s několika granty na vývoj nových nástrojů a výsledkem je hmatníkový theremin, upravený jako violoncello. Nadšen tímto úspěchem se v roce 1934 se vrací do Spojených států, kde téhož roku přepracuje skladbu Ecuatorial (první verze z roku 1930) pro dva hmatníkové thereminy (později změněno na Martenotovy vlny), bas, dechové nástroje a perkuse. Dílo bylo poprvé uvedeno v dubnu 1934 pod taktovkou Nicolase Slonimského. Varèse poté opouští New York City, kde žil od roku 1915, a působí postupně v Santa Fé, San Francisku a Los Angeles.

Na počátku padesátých let Varèse začal spolupracovat s novou generací skladatelů. Za pomoci Pierra Schaeffera, který jako první na světě použil magnetofonovou pásku jako kompoziční atribut, vytvořil skladbu Déserts pro dechy, bicí a magnetofonový záznam. Dílo mělo premiéru jako rozhlasový koncert, kde bylo zařazeno mezi skladby Wolfganga Amadea Mozarta a Petra Iljiče Čajkovského, čímž se mu neoficiálně dostalo veřejného uznání.

Pro světovou výstavu Expo '58 v Bruselu byl Varèse osloven slavným architektem Le Corbusierem, aby pro pavilon firmy Phillips vytvořil skladbu, která by byla prezentována v jeho prostorách, speciálně akusticky přizpůsobeným. V rámci tohoto projektu dochází k zajímavé konotaci, neb na projektu pavilonu pracoval architekt a skladatel Iannis Xenakis, který jej koncipoval v duchu své koncepce meta-art jako konstrukční paralelu své slavné skladby Metastasis. Varèse nechal instalovat ve všech místnostech pavilonu na 400 reproduktorů a geniálním způsobem využil akustických vlastností prostoru tak, že místy docílil jakési akusticky obrácené perspektivy. Při premiéře jeho díla Poème électronique, které bylo jakousi syntézou živého a neživého poslechu, docházelo u posluchačů ke stavům dezorientace, u některých doprovázených i fyzickými obtížemi (závratě), vše velmi pravděpodobně v důsledku dráždění statoakustického aparátu. I díky tomu se potom dílo setkalo s protichůdnými reakcemi, bouřlivým přijetím i odsouzením kritiků. Posledním skladatelovým dílem bylo Nocturnal, které však zůstalo nedokončeno.

V roce 1963 bylo Varèsemu švédskou akademií uděleno ocenění International Recording Award.

• Offrandes pro soprán a komorní orchestr (1921)
• Ecuatorial pro sbor, trubky, trombóny, klavír, varhany, dvoje Martenotovy vlny a bicí nástroje (1934)
• Nocturnal pro soprán, sbor a orchestr (1959-1961); nedokončeno

• Amériques pro velký orchestr (1921)
• Hyperprism pro malý orchestr a bicí nástroje (1923)
• Intégrales pro malý orchestr a bicí nástroje (1924-1925)
• Arcana pro velký orchestr (1927)

• Un grand sommeil noir pro soprán a klavír, (1906)
• Octandre pro 8 bástrojů - flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubku, trombón a kontrabas (1923)
• Ionisation (1931), pro 13 perkusistů. Existuje i druhá verze skladby pro 6 hráčů na bicí nástroje. První byla provedena známým souborem Les Percussions de Strasbourg (pro tento soubor psal též český skladatel moderní vážné hudby Miloslav Kabeláč) ještě za autorova života, druhá pak až v roce 2002. O autenticitu verzí se vedly spory.
• Nuit na téma básně Henri Michauxa pro soprán, dechy, kontrabas a bicí nástroje (nedokončeno)

• Densité 21,5 (1947) pro flétnu

• Déserts (1954) pro dechové nástroje, bicí nástroje a magnetickou pásku (míněn samozřejmě magnetofonový záznam zvuku)
• La Procession de Vergès (1955) - přepracovaná verze doprovodné hudby z roku 1921 k filmu Thomase Boucharda o malíři Joanu Miróovi „Around and about Joan Miró“, zdroj: magnetická páska
• Poème électronique (1958) pro magnetickou pásku

• Flašar, Martin: Poème électronique (1958). Le Corbusier, E. Varèse, I. Xenakis. Brno: MUNI Press, 2012.
• Fernand Ouellette: Edgard Varèse; Paříž 1989

• Musique concrète
• Ambientní hudba

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Edgard Varèse na Wikimedia Commons
• Hudební ukázka: Density 21.5
• (francouzsky) Životopis
• (anglicky) Životopis Archivováno 25. 6. 2007 na Wayback Machine