Koháryové

Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský Kohári

Knížecí erb rodu Koháry

Prvním známým členem rodu byl koncem 16. století podkapitán Krupiny a velitel na hradě Čabraď Imrich Kohári. Jeho syn Peter Kohári získal od císaře Matyáše Habsburského šlechtický titul barona a v roce 1629 panství Čabraď a Sitno.

Vojenská dráha se stala rodinnou tradicí, a tak také Petrův syn Štěpán I. Kohári vstoupil do vojska. Za svého života se stal dědičným velitelem fiľakovského hradu a v roce 1661 županem Hontianské župy. V roce 1664 zahynul v bitvě u Levic v boji s Turky.

Na fiľakovském hradě jej vystřídal jeho syn Štěpán II. Kohári, vystudovaný teolog, voják, politik a básník. Během Tököliho povstání byl zajat a po propuštění v roce 1685 získal grófský (hraběcí) titul, místo zemského soudce pro Uhersko a stal se tajným rádcem císaře Karla VI. Jeho synovec Andrej Kohári (1694-1757), syn Wolfganga, bojoval ve vojsku prince Evžena Savojského a zastával funkci župana Hontianské župy. Právě on dal v letech 1744-1750 přestavět dvojkřídlý kaštel ve Svätém Antonu na velké šlechtické sídlo, kam přesunul rodové sídlo z hradu Čabraď. Jeho vnuk říšský kancléř František Josef Kohári (1760-1826), předseda Uherské královské komory, hlavní královský komorník a hontianský župan byl poslední mužský potomek Koháryů.

V roce 1815 byl František Josef Kohári povýšen do rakouského knížecího stavu. Jeho jediný potomek s Marií Antonií Valdštejnovou z Vartenberka, dcera Marie Antonie Gabriela (1797-1862), se provdala za německého knížete Ferdinanda Jiřího ze Sasko-kobursko-gothajské dynastie a přijali jméno Sasko-Koburk-Gotha-Koháry, protože smrtí jejího otce v roce 1826 vymírá rod Koháryů.

Ferdinand byl příbuzný s mnohými královskými dvory. Jeho neteřemi byly královna Viktorie, císařovna Charlotta Belgická a jeho synovci princ Albert Britský a král Leopold II. Mezi přímé potomky Marie Antonie Gabriely Kohári patřili mimo jiné portugalský král Ferdinand II. (její syn) a bulharský car Ferdinand I. (její vnuk).