Dusičnan rtuťnatý

Dusičnan rtuťnatý je toxická, bezbarvá nebo bílá sůl rtuti a kyseliny dusičné, rozpustná ve vodě, s chemickým vzorcem Hg(NO3)2.

dusičnan rtuťnatý
Obecné
Systematický název Dusičnan rtuťnatý
Anglický název Mercury(II) nitrate
Německý název Quecksilber(II)-nitrat
Sumární vzorec Hg(NO3)2
Vzhled bezbarvé krystaly nebo bílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS 10045-94-0
Číslo EC (enzymy) 233-152-3
PubChem 16683796
UN kód 1625
SMILES [N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Hg+2]
Vlastnosti
Molární hmotnost 324,60 g/mol
Hustota 4,3 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozpustné
Bezpečnost

GHS03

GHS06

GHS08

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R26/27/28 R33 R50/53
S-věty (S1/2) S13 S28 S45 S60 S61
NFPA 704
0
3
1
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Roztoky dusičnanu rtuťnatého lze připravit reakcí elementární rtuti s horkou koncentrovanou kyselinou dusičnou. Aby se zabránilo vysrážení produktů hydrolýzy, musí být roztok udržován kyselý.[2]

Lze jej také připravit reakcí dusičnanu rtuťného s kyselinou dusičnou.[3]

Vlastnosti

Dusičnan rtuťnatý tvoří bílé krystaly s teplotou tání 79 °C. Obvykle je dostupný jako monohydrát.[4] Kromě toho existuje také oktahydrát a hemihydrát.[5] Reaguje s neutrálními roztoky chloritanů za vzniku chloritanu rtuťnatého.[6]

Využití

Dusičnan rtuťnatý se dříve používal při výrobě plstěných klobouků a pro ošetření kožešin. Byl často vypouštěn do životního prostředí prostřednictvím odpadních vod z procesů praní. Vzhledem k vysoké toxicitě a vlivu na životní prostředí se pro tyto účely již nepoužívá.[7][8] Také se dříve používal jako insekticid.[9]

Dnes se používá na přípravu jiných sloučenin rtuti.[9][10]

Bezpečnost

Jako každá ve vodě rozpustná sůl rtuti se dusičnan rtuťnatý při požití rychle absorbuje, a proto je klasifikován jako velmi toxický. I v případě malého kontaktu, vdechování prachu nebo kontaktu s kůží je nutná lékařská pomoc.

Dusičnan rtuťnatý je velmi škodlivý pro biologickou rovnováhu ve vodě. Proto se nesmí dostat do životního prostředí.

Jako mnoho anorganických dusičnanů je dusičnan rtuťnatý oxidačním činidlem. Může proto reagovat prudce nebo dokonce výbušně při styku s hořlavinami, organickými látkami, například uhlovodíky, alkoholem, ale také s redukčními činidly.[11]

Reference
  1. Mercuric nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Egon Wiberg: . Walter de Gruyter, 1952, ISBN 978-3-11-143954-9, S. 464
  3. Hans Bode, Hans Ludwig: . Springer-Verlag, 2013, ISBN 978-3-662-01495-0, S. 70
  4. Datenblatt Quecksilber(II)-nitrat (PDF) bei Merck, abgerufen am 18. Januar 2011.
  5. L. F. Kozin, S. C Hansen: . Royal Society of Chemistry, 2013, ISBN 978-1-84973-409-7, S. 115
  6. W. Fresenius: . Springer-Verlag, 2013, ISBN 978-3-662-30593-5, S. 28
  7. Maria Csuros, Csaba Csuros: . CRC Press, 2002, ISBN 978-1-4200-3234-5, S. 55
  8. Kristi Lew: . The Rosen Publishing Group, 2008, ISBN 978-1-4042-1780-5, S. 5
  9. EPA: Report to Congress - Potential Export of Mercury Compounds from the United States for Conversion to Elemental Mercury, abgerufen am 25. Juli 2015.
  10. Datenblatt Mercury(II) nitrate monohydrate bei Sigma-Aldrich, Citováno 22. April 2011 (PDF).
  11. Richard J. Lewis, Sr.: . John Wiley & Sons, 2008, ISBN 0-470-33445-2, S. 879

Externí odkazy

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mercury(II) nitrate na anglické Wikipedii a Quecksilber(II)-nitrat na německé Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.