Dusičnan palladnatý

Dusičnan palladnatý
Obecné
Systematický název	Dusičnan palladnatý
Anglický název	Palladium(II) nitrate
Německý název	Palladium(II)-nitrat
Sumární vzorec	Pd(NO3)2
Vzhled	hnědá pevná látka (hydrát)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10102-05-3
PubChem	24932
SMILES	[Pd+2].[O-][N+]([O-])=O.[O-][N+]([O-])=O
Vlastnosti
Molární hmotnost	230,43 g/mol
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
Bezpečnost
	; GHS03 ; GHS05 ; GHS07 ; GHS09[1]; Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan palladnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pd(NO₃)₂. Jedná se o červenohnědou pevnou látku. Jako roztok v kyselině dusičné katalyzuje přeměnu alkenů na dinitrátové estery.[2]

Příprava

Dusičnan palladnatý se získává rozpuštěním palladia v horké koncentrované kyselině dusičné:

${\ce {3 Pd + 8 HNO3-> 3 Pd(NO3)2 + 2NO + 4H2O}}$

Vlastnosti

Fyzikální vlastnosti

Při pokojové teplotě je dusičnan palladnatý červenohnědý prášek.[3] Je mírně rozpustný ve vodě a díky hydrolýze tvoří zakalený roztok. Je rozpustný ve zředěné kyselině dusičné.

Chemické vlastnosti

Dusičnan palladnatý se při zahřívání rozkládá.

${\ce {2Pd(NO3)2\xrightarrow {350^{o}C} 2PdO\ +4NO2\uparrow +O2\uparrow }}$

Ve vodných roztocích prochází úplnou hydrolýzou a vytváří hnědou zásaditou sůl:

${\ce {\mathsf {Pd(NO_{3})_{2}\ +H_{2}O\ \xrightarrow {} \ Pd(NO_{3})OH\downarrow +HNO_{3}}}}$

${\ce {\mathsf {Pd(NO_{3})_{2}\ +2H_{2}O\ \xrightarrow {100^{o}C} \ Pd(OH)_{2}\downarrow +2HNO_{3}}}}$

Reaguje s koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou:

${\ce {\mathsf {Pd(NO_{3})_{2}\ +4HCl\ \xrightarrow {} \ H_{2}[PdCl_{4}]\ +2HNO_{3}}}}$

Reaguje se zásadami:

${\ce {\mathsf {Pd(NO_{3})_{2}\ +2NaOH\ \xrightarrow {} \ Pd(OH)_{2}\downarrow +2NaNO_{3}}}}$

Má silný oxidační účinek, protože ionty Pd ²⁺ i dusičnanové ionty NO₃⁻ patří mezi oxidační činidla. Srážením roztoku hydroxidu sodného se získá krystalický oxid palladnatý.[4]

Využití

Dusičnan palladnatý je vhodný pro výrobu čistého síranu palladnatého.[5]

Reference

Palladium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
Timothy T. Wenzel "Palladium(II) Nitrate" Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis 2001, John Wiley & Sons. doi: 10.1002/047084289X.rp013
Cotton, Simon; The Chemistry of Precious Metals; Springer 1997.
Martin Schreyer: Beiträge zur Chemie der Übergangsmetalloxide. Dissertation, Uni Bonn, 2001, urn:nbn:de:hbz:5n-00046.
Georg Brauer (Hrsg.) u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band III, Ferdinand Enke, Stuttgart 1981, ISBN 3432878230, S. 1731.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Palladium(II)-nitrat na německé Wikipedii, Palladium(II) nitrate na anglické Wikipedii a Нитрат палладия(II) na ruské Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[pubchem_cid_24932-1] Palladium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Timothy T. Wenzel "Palladium(II) Nitrate" Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis 2001, John Wiley & Sons. doi: 10.1002/047084289X.rp013

[3] Cotton, Simon; The Chemistry of Precious Metals; Springer 1997.

[4] Martin Schreyer: Beiträge zur Chemie der Übergangsmetalloxide. Dissertation, Uni Bonn, 2001, urn:nbn:de:hbz:5n-00046.

[5] Georg Brauer (Hrsg.) u. a.: Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie. 3., umgearbeitete Auflage. Band III, Ferdinand Enke, Stuttgart 1981, ISBN 3432878230, S. 1731.