Dusičnan manganatý

Dusičnan manganatý je anorganická sloučenina se vzorcem Mn(NO3)2·nH2O. Nejběžnější formou je tetrahydrát Mn(NO3)2·4H2O, ale je znám také monohydrát a hexahydrát, stejně jako bezvodá sůl.[2]

Dusičnan manganatý
Obecné
Systematický název Dusičnan manganatý
Anglický název Manganese(II) nitrate
Německý název Mangan(II)-nitrat
Sumární vzorec Mn(NO3)2
Vzhled bezbarvá, krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 10377-66-9
Číslo EC (enzymy) 233-828-8
PubChem 61511
UN kód 2724
SMILES [N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Mn+2]
Vlastnosti
Molární hmotnost 178.95 g/mol
Teplota tání 37 °C (99 °F; 310 K)
Teplota varu 100 °C (212 °F; 373 K)
Hustota 1.536 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 118 g/100 ml(10 °C)
Bezpečnost

GHS03

GHS05

GHS07

GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H272 H302 H314 H373 H412
P-věty P210 P220 P260 P280 P305+351+338 P370+378
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava, reakce a využití

Dusičnan manganatý se připravuje rozpuštěním oxidu manganatého v kyselině dusičné:

Může být také připraven z oxidu manganičitého a oxidu dusičitého:[3]

Při zahřátí na 300 °C se vodné roztoky dusičnanu manganatého tepelně rozkládají a vytvářejí MnO2 a NO2.

Dusičnan manganatý je prekurzorem uhličitanu manganičitého, který se používá v hnojivech a jako barvivo. Výhodou této metody je použití amoniaku a oxidu uhličitého, protože vedlejší produkt dusičnan amonný je také užitečný jako hnojivo.[3]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Manganese(II) nitrate na anglické Wikipedii a Mangan(II)-nitrat na německé Wikipedii.

  1. Manganese nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ABC Chemie. Verlag Harri Deutsch, Frankfurt nad Mohanem/Curych 1965.
  3. Arno H. Reidies, "Manganese Compounds" v Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2002, Wiley-VCH, Weinheim. doi:10.1002/14356007.a16_123

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.