Dugong indický

Dugong indický (Dugong dugon) či jen dugong, případně moroň indický, je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovití. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách a stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstajícími z horní i dolní čelisti.

Dugong
Dugong s mládětem
Stupeň ohrožení podle IUCN

zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsirény (Sirenia)
Čeleďdugongovití (Dugongidae)
Roddugong (Dugong)
Lacépède, 1799
Binomické jméno
Dugong dugon
(Müller, 1776)
rozšíření dugonga
rozšíření dugonga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Zavalitým tělem hydrodynamického tvaru se dugong podobá kytovcům.

Obvykle dosahuje délky 2,4–3,2 m, hmotnosti většinou menší než 200 kg. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,06 m a hmotnosti 1016 kg. Žijí ve vodách o teplotě 20–36 °C v hloubce 1–12 m. Na pastvu vyrážejí v noci, jejich životní rytmus je synchronizován s přílivem. Jednou za 2 minuty se pravidelně vynořují pro nadechnutí. Nozdry na vrcholu hlavy uzavírají záklopky, které umožňují nadechnout se, aniž by bylo nutno vynořit celé tělo. I když jejich vnější sluchové ústrojí tvoří jen malé otvory po stranách hlavy, mají ostrý sluch. Věk moroně je možno určit z přírůstkových vrstev klů, podobných letokruhům stromu.

Chování

Rozmnožování

Pohlavní dospělosti dosahuje moroň až v 10 letech věku. Samice je březí přibližně jeden rok. Před porodem samice vyhledá mělkou mořskou pláž a rodí jedno mládě. Poté ho dopravuje na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Při kojení mládě přidržuje u prsních bradavek. Mláďata přijímají rostlinnou potravu brzy po narození, přesto sají mateřské mléko až do 18 měsíců. Chrup mláďat tvoří 26 zubů, dospělých jen 10 zubů.

Potrava

Jejich nejoblíbenější potravou jsou kořínky chaluh a mořské trávy, které vyhrabávají ze dna. Potravu vyhledávají citlivými hmatovými vousy na svém čenichu.

Ohrožení

Dugong je poměrně plaché zvíře. Na mnoha místech je ohrožen vyhubením a v některých oblastech byl již vyhuben, např. ve Středozemním moři. Je loven domorodci, kteří se živí jeho masem. Podle norem IUCN je hodnocen jako zranitelný, populační trend neznámý, přesná data o tomto tvorovi na mnoha místech chybí.[2]

Výskyt

Dugong se vyskytuje v tropických vodách Perského zálivu, v Rudém moři, u pobřeží východní Afriky, Asie, Austrálie a Nové Guineje. Až do pozdního miocénu příslušníci tohoto rodu obývali i pobřeží Atlantiku a Karibského moře, byli však vytlačeni kapustňáky, jejichž biotop je širší a jsou schopni přijímat různorodější potravu.

Mýty

Podle řeckých bájí lákaly sirény svým okouzlujícím zpěvem lodě k uváznutí na mělčině. Přitom opravdové sirény (tedy kapustňáci a dugongové) vydávají jen příležitostně jakési chrochtání.

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. IUCN Red List

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.