Duchovní správa poutního kostela v Králíkách II

Poutní komplex nechal vystavět královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker v letech 1696-1700. Duchovní správa byla svěřena řádu servitů, kteří zde působili do roku 1883. V uvedeném roce duchovní správu převzala Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé). Změna řeholního společenství se projevila na zařízení poutního kostela. Ten totiž krátce před odchodem servitů vyhořel, rekonstrukci již vedli redemptoristé, a ti zde nechali zřídit boční oltáře, dedikované světcům své kongregace. To, co se podařilo zachránit z původního vybavení, bylo umístěno do ambitů u kostela.

Redemptoristé na Hoře Matky Boží působili až do roku 1950. Tehdy byl místní řeholní dům v rámci Akce K zlikvidován. Celý areál kostela, kláštera a poutního domu byl následně uzavřen a přeměněn v internační tábor pro řeholníky. Ti zde byli drženi v izolaci od okolního světa a nuceni k otrocké práci v hospodářství. V roce 1960 byl internační tábor zrušen, někteří řeholníci zde však nadále setrvali, a poslední z nich odešel v roce 1965. Areál následně převzala Charita, která sem "centralizovala" řeholní sestry. Ty zde žily opět do značné míry izolovány od světa a měly být ponechány na vymření.

V roce 1990 se do kláštera vrátili redemptoristé, byla obnovena regulární duchovní správa a obnoveny poutě. Malá komunita členů této kongregace zde působila až do roku 2009. Tehdy řeholníci z Hory Matky Boží odešli z důvodu personální nedostatečnosti. Duchovní správu poté nějaký čas provizorně vedl diecézní kněz, který v klášteře původně žil již na odpočinku. Po jeho odchodu z kláštera došlo k omezení bohoslužeb a "poutního provozu" vůbec. V červenci 2013 byla tato provizorní situace vyřešena předáním poutního areálu královéhradecké diecézi, byl opět ustanoven řádný rektor kostela a duchovní správa obnovena.

O duchovní správu poutního místa pečují dva diecézní kněží královéhradecké diecéze.