Drymonie

Drymonie jsou na rozdíl od převážné většiny zástupců čeledi podpětovitých dřevnaté liány dorůstající délky až 5 metrů, případně keře. Rostou na zemi nebo jako epifyty. Stonky jsou větvené nebo jednoduché, často s adventivními kořeny v uzlinách. Listy jsou vstřícné, v párech přibližně stejné velikosti, většinou tenké nebo výjimečně tlusté a kožovité, celokrajné nebo na okraji pilovité. U některých druhů mají listy prodloužené řapíky. Květy jsou úžlabní, jednotlivé nebo po několika ve svazečcích, podepřené zvětšenými a listovitými nebo drobnými a nenápadnými listeny, často opadavými. Květy bývají poměrně velké, často jsou nápadně zbarvené a většinou vyrůstají na starším dřevě. Kalich je tvořen 5 lístky, často je velký a zbarvený nebo zelený a listovitý. Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé. Koruna je obvykle nálevkovitá, na bázi vakovitá nebo ostruhatá, v kalichu šikmo nasazená. Ústí koruny je široké, s 5 okrouhlými a často třásnitými laloky. Tyčinky jsou 4, jsou přirostlé při bázi korunní trubky a nevyčnívají z květů. Semeník je svrchní s dvoulaločnou bliznou. Plodem je dužnatá tobolka, za zralosti kožovitá a pukající 2 stáčejícími se chlopněmi, které po otevření plodu odhalují vnitřní červenou, oranžovou nebo purpurovou dužninu se semeny. Semena jsou elipsoidní nebo vřetenovitá.[2][3]

• 
  Květ Drymonia lanceolata
• 
  Květy drymonie Drymonia sp.
• 
  Plody drymonie Drymonia sp.
• 
  Puklý plod Drymonia serrulata

Rod drymonie zahrnuje asi 100 druhů a je to jeden z největších amerických rodů čeledi podpětovité. Je rozšířen od Mexika po Peru a Bolívii a na Karibských ostrovech. Největší areál výskytu má druh Drymonia serrulata, rozšířený v nížinných a nižších horských, deštných i opadavých lesích od Mexika po Peru a Bolívii.[2][4]

Květy drymonií produkují hojný nektar a navštěvují je zejména různé včely a motýli. Drymonia serrulata má květy samosprašné. Samoopylení je zabráněno protandrií, první den po otevření je květ funkčně samčí a uvolňuje pyl, zatímco blizna dozrává až následujícího dne a květ se tím posunuje do samičí fáze. Ve Střední Americe opylují květy tohoto druhu zejména včely Epicharis monozona a E. rustica z tribu Anthophorini. Navštěvují je i jiné včely (zejména z rodu Euglossa) a také někteří soumračníkovití motýli. Květy kromě nektaru vytvářejí ve specializovaných žláznatých trichomech (elaioforech) na vnitřní straně koruny olej, který je shromažďován na prašnících a usnadňuje přilepení pylu na hruď opylovačů. Na sběr tohoto oleje se specializuje včela Trigona pallens, která se však nepodílí na opylování květů, neboť nepřichází do kontaktu s bliznami. Elaiofory v horní části korunní trubky byly zjištěny i u jiných druhů drymonií. Červeně zbarvené květy drymonie Drymonia rubra, rozšířené v Kolumbii a Střední Americe, jsou opylovány kolibříky. U druhu Drymonia turrialvae bylo zjištěno, že je opylují samci včel rodu Eulaema, sbírající prchavé oleje.[5]

Rod Drymonia je v rámci čeledi Gesneriaceae řazen do podčeledi Gesnerioideae a tribu Episcieae. Je blízce příbuzný s rody kolumnea (Columnea), aloplektus (Alloplectus) a Glossoloma.[6][7]

Druh Drymonia serrulata je používán středoamerickými indiány kmene Guaymi jako analgetikum a antipyretikum. Analgetické a protizánětlivé účinky byly potvrzeny též vědeckou studií.[8][9]

Drymonie jsou atraktivní liány s velkými dekorativními listy a nápadnými květy, které jsou navíc u některých druhů podepřeny zvětšenými, barevnými a vytrvalými kalichy. Pro pěstování v bytových podmínkách jsou příliš rozměrné.[3] Drymonie je vysazena v tropickém skleníku Pražské botanické zahrady v Tróji.[10]