Drevané

Do konce 15. století bylo území všech Polabských Slovanů z většiny germanizováno především kvůli stále přicházejícím osadníkům ze severního Německa v rámci tzv. Ostsiedlung. Germanizaci navíc, podobně jako v případě Lužických Srbů, uspíšila reformace, resp. vyhraněně německé luteránství.

Přesto si právě Drevané dlouho udržovali svůj jazyk a tradice. Jejich vztah k Němcům byl vyloženě nepřátelský. Ze sídel od Lüneburského vřesoviště dokonce pořádali loupeživé výpravy a za nocí vypalovali německý majetek, což vedlo až k vystěhování mnichů z blízkého kláštera v Medingenu.

Postupem času však i Drevané začali splývat s německou většinou, jak píše Vilém Václav Kremer: „Co nezlomila přímá germanisace, to dokonali sami tito Slované ve své mladé generaci 17. století. Jakkoli byli staří Drevané století 15. a 16. tak protiněmecky založení, že nechtěli se ani německy učit, tak v 17. století zase opakem drevanská mládež se vysmívala těm starým svým otcům a dědům, kteří ještě mluvili svým slovanským jazykem. Jazyk otců a dědů byl mládeži i protivný, nechtěli jej poslouchat a raději mluvili již německy.“

Drevané byli plně germanizováni v 18. století jako poslední z Obodritů. V té době svoji rodnou řeč zapomínají Drevané žijící v okolí Lüchowa, Wustrowa a Dannenbergu.

Následující tabulka uvádí srovnání jazyka Drevanů s ostatními Západoslovanskými jazyky:

Postupem času se do drevanského nářečí, podobně jako do češtiny, začínala přimíchávat německá slova a skladba:

• Kremer, Vilém Václav: Polabští a Baltští Slované (19)