Rabování

Rabování je nekontrolované braní cizích věcí a zboží během katastrofické události či občanských nepokojů včetně války v období anarchie, kdy státní složky dohlížející na pořádek nejsou schopny nebo ochotny zasáhnout, popřípadě mají rozkaz nezasahovat. Dopouští se ho buď jednotlivé osoby či větší počet lidí, někdy i organizovaných, případně také armádní či politické jednotky. Jedná se o speciální formu krádeže, která je prováděna v čase nouze, při snížené obranyschopnosti napadených majitelů. Účel rabování může být stejný jako u běžné krádeže (nezákonné sebeobohacování), může jít ale i o získání základních komodit pro přežití.

Nápis na domě říká: Vy rabujete, my střílíme. Jeden ze způsobů obrany majetku v New Orleans v USA.

Společnost se proti rabování chrání přísnými tresty, které jsou udělovány osobám, které jsou z rabování usvědčeny. Bývají výrazně přísnější než tresty za krádež v běžných podmínkách, ve stavu nejvyšší nouze je někdy vyhlášen i trest smrti za rabování.

V historii bylo rabování spojeno s válečným obdobím, kdy se postupující armády dopouštěly rabování na obyvatelstvu zemí, přes které táhly. Jejich účelem bylo obohatit se nad rámec svého žoldu. Rabování bylo někdy používáno vojevůdci jako forma kolektivního trestu pro obyvatelstvo nebo odměny pro armádu či jako způsob znehodnocení území při ústupu vlastní armády. V mnoha starověkých a středověkých bitvách neukázněnost vítězící armády, která se nechala příliš brzy strhnout k rabování, vedla nakonec ke ztrátě vyhrané bitvy (viz např. bitva u Näfels).