Drakovec

Drakovce jsou vytrvalé byliny, v dormantní fázi zatahující do kulovité podzemní hlízy. Listy jsou řapíkaté, hluboce znoženě laločnaté. Žilnatina je v rámci každého laloku zpeřená, spojující se u okraje čepele do sběrné žilky. Květenství se rozvíjí spolu s listy a může být až 90 cm dlouhé. Toulec je buď sytě purpurový nebo bílý. Palice je asi stejně dlouhá jako toulec. Zóna samičích květů přechází bez přechodu v samčí zónu, která je od vrcholového přívěsku oddělená krátkou zónou sterilních samčích květů. Květy jsou jednopohlavné, bezobalné. V samčích květech jsou 3 až 4 tyčinky. Semeník samičích květů obsahuje jedinou komůrku s několika vajíčky. Plodem jsou červenooranžové bobule obsahující několik semen, nahloučené do palicovitého plodenství.[1][2]

• 
  Hlízy drakovce obecného
• 
  Kvetoucí drakovec kanárský
• 
  Detail palice drakovce obecného
• 
  Plodenství drakovce kanárského

Rod zahrnuje pouze 2 druhy. Drakovec obecný se vyskytuje ve Středomoří od Itálie a Sardinie po střední Turecko. Drakovec kanárský je endemit Makaronésie, omezený svým výskytem na Kanárské ostrovy a Madeiru.[1][3] Drakovce rostou jako geofyty v podrostu středomořské keřové a stromové vegetace, jako jsou makchie, olivovníkové a kaštanovníkové háje, někdy i v kamenité otevřené krajině.[1]

Květenství drakovců vydávají zápach připomínající hnijící maso, čímž lákají rozličný hmyz vyhledávající mršiny a rozkládající se organický materiál. Květy jsou opylovány zejména brouky z čeledí drabčíkovití, kožojedovití, mršníkovití a mrchožroutovití a různými mouchami.[4][5] Analýzou chemických látek podílejících se na zápachu květenství byl zjištěn zejména trimethylamin, dále několik dalších aminů, indol a amoniak.[6]

Rod Dracunculus je v rámci čeledi árónovité řazen do podčeledi Aroideae a tribu Areae.

• drakovec kanárský (Dracunculus canariensis)
• drakovec obecný (Dracunculus vulgaris, syn. D. creticus)

Drakovec obecný je v teplejších oblastech mírného pásu občas pěstován jako trvalka a botanická zajímavost. Kvete v červnu až červenci.[7] Je uváděn ze sbírek některých českých botanických zahrad.[8] Hlízy a plody drakovce obecného byly v minulosti používány při léčení revmatismu a hemeroidů.[9]

Drakovce pocházejí z oblastí s mediteránním klimatem a v podmínkách České republiky je není možno pěstovat celoročně venku (USDA zóna odolnosti 7 až 10), hlízy je však možno na podzim vykopat a skladovat podobně jako jiřiny. Drakovce vyžadují humózní, dobře propustnou zem a suché léto. Snášejí plné slunce i zastínění, ve stínu však déle trvá než dorostou do květu schopné velikosti. Množí se snadno dceřinými hlízami. Dceřiné rostliny je vhodné jednou za několik let odstraňovat, neboť natěsnané rostliny hůře kvetou.[7][10]