Drahonice (Lubenec)
Drahonice je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Lubence. Prochází zde silnice II/226. V roce 2011 zde trvale žilo 182 obyvatel.[2]
Drahonice | |
---|---|
Celkový pohled | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Lubenec |
Okres | Louny |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°8′48″ s. š., 13°20′11″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 182 (2011)[1] |
Katastrální území | Drahonice u Lubence (5,44 km²) |
PSČ | 439 83 |
Počet domů | 17 (2011)[1] |
Drahonice | |
Další údaje | |
Kód části obce | 31721 |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Drahonice leží v katastrálním území Drahonice u Lubence o rozloze 5,44 km².[3] V katastrálním území Drahonice u Lubence leží i Řepany.
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jména Drahoň ve významu ves lidí Drahoňových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Druhowicz (1360), de Drhonicz (1399), z Druhonic (1416), de Drhonicz (1446), na Drahenice (1492), w Drahoniczych (1561), Drahonicze (1575) a Drahenz (1785).[4]
Historie
První písemná zmínka o vesnici je z roku 1360, kdy patřila Purkartu Vnoučkovi z Drahonic. Roku 1399 byla rozdělena mezi tři zemanské rody, k jejichž potomkům patřili Jan Křížek a Jíra z Drahonic. Oba se během poděbradských válek dostali do saského zajetí ve Cvikově, ze kterého byli vykoupeni roku 1454. V letech 1509–1549 zde sídlil Václav Valecký z Doupova. První zmínka o tvrzi pochází až z roku 1571, kdy ji Václavův potomek Jindřich z Doupova starší prodal Vilému Šlikovi. Jeho manželkou byla Dorota Novohradská z Kolovrat, která se po Vilémově smrti znovu provdala, a panství tak získali Údrčtí z Údrče. V roce 1608 Drahonice koupil Kryštof Hasištejnský z Lobkovic a od něj o rok později bratři Jan Jindřich, Simeon Karel, Adam Ferdinand a Bohuslav Felix[5] Údrčtí z Údrče. Statek později získal Jan Jindřich, ale za účast na stavovském povstání mu bylo zabaven, a roku 1627 panství koupil Jan Ludvík Neslinger ze Schelchengrabenu. Podle popisu k převážně dřevěné tvrzi patřila celá vesnice s pivovarem, dvorem a dalším příslušenstvím. Neslingerorým potomkům Drahonice patřili po celé sedmnácté století, ale samotná tvrz beze zbytku zanikla.[6]
Od první poloviny 17. století ve vesnici existovala nepočetná židovská komunita.[7]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 178 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo šedesát Čechoslováků a 118 Němců. Kromě jednoho člena církve československé a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 191 obyvatel: 64 Čechoslováků a 127 Němců. Až na čtyři evangelíky a pět lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 209 | 209 | 170 | 181 | 199 | 178 | 191 | 103 | 105 | 116 | 82 | 67 | 77 | 182 |
Domy | 27 | 27 | 27 | 27 | 28 | 26 | 36 | 31 | 20 | 20 | 17 | 19 | 21 | 17 |
Zařízení pro zajištění cizinců
V říjnu 2015 zde bylo kvůli výrazně zvýšeným počtům imigrantů, projíždějících přes Česko v souvislosti s Evropskou imigrační krizí, otevřeno detenční zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR s počáteční kapacitou 240 osob.[11]
Památky
- Židovský hřbitov v Drahonicích – hřbitov pocházející údajně až z 16. století, poprvé doložený v roce 1724[7]
Galerie
- Kaple na návsi
- Bývalý nápravně-výchovný ústav
- Bývalé ubytovny pro česáče chmele
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305.
- Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Drahonice, s. 403.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Loketsko a Plzeňsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze okolo Chyš, s. 231.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Drahonice – tvrz, s. 69.
- ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 126.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 261.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
- BENEŠ, Jan; KOTTOVÁ, Anna. První uprchlíci přijedou do detenčního zařízení v Drahonicích. Místním se to nelíbí [online]. Český rozhlas, 2015-10-12 [cit. 2015-10-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Drahonice na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Drahonice u Lubence na webu ČÚZK