Drahonice (Lubenec)

Drahonice je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Lubence. Prochází zde silnice II/226. V roce 2011 zde trvale žilo 182 obyvatel.[2]

Drahonice
Celkový pohled
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecLubenec
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°8′48″ s. š., 13°20′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel182 (2011)[1]
Katastrální územíDrahonice u Lubence (5,44 km²)
PSČ439 83
Počet domů17 (2011)[1]
Drahonice
Další údaje
Kód části obce31721
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahonice leží v katastrálním území Drahonice u Lubence o rozloze 5,44 km².[3] V katastrálním území Drahonice u Lubence leží i Řepany.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Drahoň ve významu ves lidí Drahoňových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Druhowicz (1360), de Drhonicz (1399), z Druhonic (1416), de Drhonicz (1446), na Drahenice (1492), w Drahoniczych (1561), Drahonicze (1575) a Drahenz (1785).[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici je z roku 1360, kdy patřila Purkartu Vnoučkovi z Drahonic. Roku 1399 byla rozdělena mezi tři zemanské rody, k jejichž potomkům patřili Jan Křížek a Jíra z Drahonic. Oba se během poděbradských válek dostali do saského zajetí ve Cvikově, ze kterého byli vykoupeni roku 1454. V letech 1509–1549 zde sídlil Václav Valecký z Doupova. První zmínka o tvrzi pochází až z roku 1571, kdy ji Václavův potomek Jindřich z Doupova starší prodal Vilému Šlikovi. Jeho manželkou byla Dorota Novohradská z Kolovrat, která se po Vilémově smrti znovu provdala, a panství tak získali Údrčtí z Údrče. V roce 1608 Drahonice koupil Kryštof Hasištejnský z Lobkovic a od něj o rok později bratři Jan Jindřich, Simeon Karel, Adam Ferdinand a Bohuslav Felix[5] Údrčtí z Údrče. Statek později získal Jan Jindřich, ale za účast na stavovském povstání mu bylo zabaven, a roku 1627 panství koupil Jan Ludvík Neslinger ze Schelchengrabenu. Podle popisu k převážně dřevěné tvrzi patřila celá vesnice s pivovarem, dvorem a dalším příslušenstvím. Neslingerorým potomkům Drahonice patřili po celé sedmnácté století, ale samotná tvrz beze zbytku zanikla.[6]

Od první poloviny 17. století ve vesnici existovala nepočetná židovská komunita.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 178 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo šedesát Čechoslováků a 118 Němců. Kromě jednoho člena církve československé a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 191 obyvatel: 64 Čechoslováků a 127 Němců. Až na čtyři evangelíky a pět lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[10][2]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 209209170181199178191103105116826777182
Domy 2727272728263631202017192117

Zařízení pro zajištění cizinců

V říjnu 2015 zde bylo kvůli výrazně zvýšeným počtům imigrantů, projíždějících přes Česko v souvislosti s Evropskou imigrační krizí, otevřeno detenční zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR s počáteční kapacitou 240 osob.[11]

Památky

Galerie

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Drahonice, s. 403.
  5. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Loketsko a Plzeňsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze okolo Chyš, s. 231.
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Drahonice – tvrz, s. 69.
  7. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 126.
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 261.
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
  11. BENEŠ, Jan; KOTTOVÁ, Anna. První uprchlíci přijedou do detenčního zařízení v Drahonicích. Místním se to nelíbí [online]. Český rozhlas, 2015-10-12 [cit. 2015-10-17]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.