Dračí král

Dračí král, také známý jako dračí bůh, je čínský bůh vody a počasí. Je považován za toho, který přináší déšť a jeho zoomorfní vyobrazení reprezentuje mužskou jangovou sílu.[1] Je kolektivním ztělesněním starodávného konceptu draka v čínské kultuře. Může mít různé podoby, z nichž ta nejdůležitější je kosmologická podoba S'-chaj Lung-wang (四海龍王, Dračí král čtyř moří).[2] Společně se Žlutým drakem (Chuang-Lung, 黃龍), Süan-jüan, představuje vodní a chtonické síly, kterým předsedá Wu-fang Šang-ti (五方上帝, Pět forem nejvyššího božstva), nebo jejich zoomorfní inkarnace. Jedním z jeho epitetonů je Dračí král studní a pramenů.[2] Dračí král je králem draků a ovládá také všechny tvory žijící v moři. Přijímá rozkazy od Nefritového císaře.

Dračí král čtyř moří, namalováno v první polovině 19. století

Kromě toho, že je vodním božstvem, dračí bůh často slouží také jako územní opatrovnické božstvo, podobně jako Tchu-ti-kung a Chou-tchu.[3]

Uctívání draků

Starověcí Číňané uctívali bohy draků, jelikož čínský drak je imaginací plaza, který reprezentuje evoluci předků a energii čchi.[4] Přítomnost draků v čínské kultuře se datuje od doby před několika tisíci let, podle nálezu z roku 1987, kdy byla objevena v Che-nanu socha draka z pátého tisíciletí před naším letopočtem pocházející z kultury Jang-šao.[5] Byly také vykopány nefritové odznaky hodnosti ve svinuté podobě z Chung-šanské kultury (4700–2900 př. n. l.). Některé z prvních dračích artefaktů jsou řezby prasečích draků, pocházející rovněž z Chung-šanské kultury.

Žlutý drak

Žlutý drak (Chuang-lung, 黃龍) nemá žádnou konkrétní vodní plochu, jejímž patronem by byl. Avšak jako zoomorfní inkarnace Žlutého císaře představuje zdroj nesčetných věcí.[6]

Dračí králové čtyř moří

Každý ze čtyř dračích králů čtyř moří (S'-chaj Lung-wang, 四海龍王) je asociován s barvou a vodním útvarem, odpovídajícím jednomu ze čtyř hlavních směrů a přirozených hranic Číny:[1] Východní moře (odpovídá Východočínskému moři), Jižní moře (odpovídá Jihočínskému moři), Západní moře (reprezentuje jezero Čching-chaj) a Severní moře (reprezentuje jezero Bajkal). Objevují se v klasických románech, jako je The Investiture of the Gods a Putování na západ. Každý z nich má své vlastní jméno a sdílí jedno příjmení Ao (敖, což znamená „hrát“ nebo „pyšný“).

Azurový drak

Azurový drak nebo Modrozelený drak (Čching-lung, 靑龍) nebo Zelený drak (Cchang-lung, 蒼龍) je dračí bůh východu a esence jara.[1] Jeho vlastní jméno je Ao Kuang (敖廣 nebo 敖光) a je patronem Východočínského moře.

Červený drak

Červený drak (Čch'-lung, 赤龍 nebo Ču-lung 朱龍, doslovně „drak rumělky“, „drak Vermilion“) je dračí bůh jihu a esence léta.[1] Je patronem Jihočínského moře a jeho skutečné jméno je Ao čchin (敖欽).

Černý drak

Černý drak (Chej-lung, 黑龍), nazývaný také „Temný drak“ nebo „Tajemný drak“ (Süan-lung, 玄龍), je dračí bůh severu a esence zimy.[1] Jeho vlastní jména jsou Ao šun (敖順) nebo Ao Ming (敖明) a vodní útvar, který střeží je jezero Bajkal.

Bílý drak

Bílý drak (Paj-lung, 白龍) je dračí bůh západu a esence podzimu.[1] Jeho vlastní jména jsou Ao žun (敖閏), Ao ťün (敖君) nebo Ao ťi (敖吉). Je patronem jezera Čching-chaj.

Uctívání dračího boha

Uctívání dračího boha se v celé Číně slaví oběťmi a průvody během pátého a šestého měsíce, zejména v den jeho narozenin. To je třináctého dne šestého měsíce.[1] Dračí Bůh je tradičně uctíván závody dračích lodí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dragon King na anglické Wikipedii.

  1. TOM, K. S. Echoes from Old China: Life, Legends, and Lore of the Middle Kingdom. [s.l.]: University of Hawaii Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0824812859.
  2. OVERMYER, Daniel L. Local Religion in North China in the Twentieth Century the Structure and Organization of Community Rituals and Beliefs. Leiden, South Holland; Boston, Massachusetts: Brill, 2009. ISBN 9789047429364.
  3. NIKAIDO, Yoshihiro. Asian Folk Religion and Cultural Interaction. [s.l.]: Vandenhoeck & Ruprecht, 2015. ISBN 978-3847004851.
  4. DR ZAI, J. Taoism and Science: Cosmology, Evolution, Morality, Health and more. [s.l.]: Ultravisum, 2015. 176 s. ISBN 9780980842555.
  5. GISKIN, Howard; S. WALSH, Bettye. An introduction to Chinese culture through the family. [s.l.]: State University of New York Press, 2001. 126 s. ISBN 0-7914-5047-3.
  6. FOWLER, Jeanine D. An Introduction to the Philosophy and Religion of Taoism: Pathways to Immortality. [s.l.]: Sussex Academic Press, 2005. ISBN 1845190866.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.