Epiteton

Epiteton je básnický přívlastek (řecky epithetos – přidaný; archaicky přímětek[1][2]).[3] Jde o jeden z uměleckých jazykových prostředků, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim.

Bývají rozlišovány dva druhy epiteta. Vyjadřuje-li přívlastek běžně připisovanou vlastnost, jde o epiteton constans (epiteton stálý či ustálený), např. „širé pole, zelený háj“. Přisuzování neobvyklé vlastnosti se pak označuje jako epiteton ornans (epiteton zdobný, ozdobný), například „zemřelá slova“.

Epiteta se řadí mezi básnické tropy, protože vytvářejí se svým podstatným jménem vztah metafory či metonymie.

Reference

http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=24515, 9. ledna 2020.
REISENAUER, Roman, ed. Co je co?: příručka pro každý den. 3. [část]. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 589, [1] s. Knižnice čas. Kviz. S. 548.
Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.

Související články

Oxymóron

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] ttp://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=24515, 9. ledna 2020.

[2] REISENAUER, Roman, ed. Co je co?: příručka pro každý den. 3. [část]. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 589, [1] s. Knižnice čas. Kviz. S. 548.

[3] Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.