Dosna

Dosna (Canna) je rod rostlin náležící do čeledi dosnovité (Cannaceae). Čeleď dosnovité[1] zahrnuje jediný rod dosna.[2][3]

Dosna
Dosna indická (Canna indica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádzázvorníkotvaré (Zingiberales)
Čeleďdosnovité (Cannaceae)
Roddosna (Canna)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Botanika

Dosna 'Auguste Ferrier'

Jsou to vytrvalé celkem robustní byliny s oddenky. Listy jsou velké, vesměs řapíkaté, jednoduché, s listovými pochvami. Čepele jsou čárkovité, kopinaté až obkopinaté, celokrajné, žilnatina je zpeřená (zpeřeně souběžná). Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy. Květy jsou uspořádané do květenství, dvoukvětých vijanů, které tvoří hrozenlatu (kytku). Květy jsou podepřeny listeny a listénci a jsou výrazně asymetrické. Okvětních lístků je šest, jsou nestejné s náznakem dělení na kalich a korunu (3 kališní lístky a 3 korunní). Vnitřní tři korunní lístky jsou často nestejné, jeden je kratší než další dva, dole jsou srostlé v trubku. Fertilní tyčinka je jen jedna, nese jen půl prašníku a napodobuje okvětní lístek. Další tyčinky, nejčastěji tři (řidčeji jiný počet), jsou přeměněny ve staminodia a také jsou petaloidní (napodobují korunní lístek). Gyneceum se skládá ze tří plodolistů, čnělka je také mírně petaloidní, semeník je spodní. Plodem je tobolka, na povrchu bradavčitá[4].

Rozšíření

Je známo 10–20 druhů, které jsou přirozeně rozšířeny v tropických a subtropických oblastech Severní Ameriky a Jižní Ameriky. Na severu zasahují po jih USA (jih Jižní Karolíny), na západě a jihu do Texasu) a na jihu po severní Argentinu. Různé kultivary se pěstují ve většině zemí, a to i na území za severním polárním kruhem. Nejznámější je asi dosna indická (Canna indica), jako okrasná pěstovaná i v ČR.

Zástupci

Pěstování

Oddenky dosny jsou bohaté na škrob, proto se některé druhy využívají jako zemědělská plodina.

Přestože je dosna tropická rostlina, většina kultivarů byla vyšlechtěna pro mírné klima a snadno se pěstují v mnoha zemích světa, pokud mohou mít 6–8 hodin slunečního záření denně a pokud jsou oddenky chráněny před mrazem. Rostliny mají výrazné atraktivní olistění vyšlechtěné např. do panašovaných zelených listů, do červených nebo bronzově hnědých odstínů. Květy mohou být stejnobarevné, vícebarevné či žíhané – žluté, růžové, oranžové a červené. V našich podmínkách je vhodné dosnu předpěstovat, aby nekvetla až v pozdním létě. Sází se hlouběji, než rostla květináči, aby se nevyvrátila. Na zimu se hlízy i s balem ukládají v suchu a chladu, příp. se očištěné ukládají do rašeliny.[5]

Vědecký název Canna pochází z keltštiny a slovo znamená třtinu nebo rákos.[6][7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canna na anglické Wikipedii.

  1. http://www.biolib.cz/cz/gallery/dir1692/
  2. http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
  3. BioLib.cz – Canna (dosna) [online]. BioLib.cz [cit. 2018-02-23]. Dostupné online.
  4. http://delta-intkey.com/angio/www/cannacea.htm
  5. http://abecedazahrady.dama.cz/clanek/navod-jak-se-pestuje-exoticka-kana
  6. Johnson to Gardner slovník, 1856
  7. Chaté, E. (1867 ). Le Canna, syn histore, sa kultury. Libraire Centrale d'agriculture et de Jardinage

Literatura

  • FANG, Yang, Wang PingHua, Xie ShiQing, Zhang WeiGuang, Fang DeHua. Technique of scarifying and fermenting process of Canna starch.. Southwest China Journal of Agricultural Sciences. Southwest Agricultural University, Chongqing 400716, China.: 2004, roč. 17, čís. 2, s. 231–234.
  • Grootjen, C. J. and F. Bouman. 1988. Seed structure in Cannaceae: Taxonomic and ecological implications. Ann. Bot. (Oxford) n. s. 61: 363—371.
  • Kress, W. J. 1990. The phylogeny and classification of the Zingiberales. Ann. Missouri Bot. Gard. 77: 698—721.
  • Kress, W. J. and D. E. Stone. 1982. Nature of the sporoderm in monocotyledons, with special reference to the pollen grains of Canna and Heliconia. Grana 21: 129—148.
  • Lerman, J. C. and E. M. Cigliano. 1971. New carbon-14 evidence for six hundred years old Canna compacta seed. Nature 232: 568—570.
  • Maas, P. J. M. 1985. 195. Cannaceae. In: A. R. A. Görts-van Rijn, ed. 1985+. Flora of the Guianas. Series A: Phanerogams. 1212+ volsfasc. Königstein. VolFasc. 1, pp. xx—xx69—73 .
  • Maas, P. J. M. and H. Maas. 1988. 223. Cannaceae. In: G. Harling et al., eds. 1973+. Flora of Ecuador. 5660+ volsnos. Göteborg. VolNo. 32, pp. 1–9.
  • Moore, Thomas. 1892. The Gardener's Assistant. Blackie & Son Ltd.
  • Robinson W., The English Flower Garden, John Murray, Albermarle St, London, England. 1883.
  • Rogers, G. K. 1984. The Zingiberales (Cannaceae, Marantaceae, and Zingiberaceae) in the southeastern United States. J. Arnold Arbor. 65: 5—55.
  • Segeren, W & Maas, PJM - The genus Canna in northern South America (1971), Acta Botanica Neerlandica. 20(6): 663-680.
  • Woodson, R. E. Jr. and R. W. Schery. 1945. Cannaceae. In: R. E. Woodson Jr. et al., eds. 1943—1981. Flora of Panama. 41 fasc. St. Louis. [Ann. Missouri Bot. Gard. 32: 74—80.]
  • Yeo, P. F. 1993. Secondary pollen presentation: Form, function and evolution. Pl. Syst. Evol., Suppl. 6: 204—208.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.