Doris Grozdanovičová

Doris Grozdanovičová se narodila v Jihlavě 7. dubna 1926 do asimilované nenáboženské[4] židovské rodiny jako Doris Schimmerlingová. Její otec pracoval jako úředník v bance, později pak v pojišťovně, její matka byla v domácnosti.[4] V šesti letech (začátkem 30. let 20. století)[4] se s rodiči a starším bratrem Hanušem Schimmerlingem (* 1921)[3] přestěhovala do Brna.[2] V Brně navštěvovala obecnou školu,[4] poté byla přijata ke středoškolskému studiu na české klasické gymnázium,[4] ale odtud byla z rasových důvodů (kvůli židovskému původu) v tercii[3] ještě před maturitou vyloučena.[4] Směla ale ještě necelý další rok (1940–1941)[3] studovat na židovském gymnáziu v Brně a to až do jeho zrušení v roce 1941.[2] Původně rodiče plánovali, že ji spolu s jejím bratrem pošlou do Anglie k tetě (ta tam ještě včas emigrovala z Vídně),[3] ale to se nestalo.[2]

Dne 28. ledna 1942 byla s rodiči a bratrem deportována (transportem „U“)[3] do terezínského ghetta.[2][4] Tady pracovala v zemědělství, na poli, v zahradě,[3] později pásla husy a nakonec stádo ovcí.[2] V říjnu roku 1944 byl její bratr Hanuš a tatínek deportováni do KT Osvětim.[2] Maminka a babička v Terezíně obě zahynuly.[2] Babička zahynula čtrnáct dní po příjezdu do Terezína a byla pohřbena v hromadném hrobě. V roce 1944 onemocněla i její maminka a zanedlouho zemřela také.[3] Doris Schimmerlingová zůstala v Terezíně sama až do osvobození tábora (květen 1945) na konci druhé světové války.[4]

Český četník Josef Urban se Doris Schimmerlingové ujal [p 1] a ona s ním odjela k jeho rodině do Kostelce nad Orlicí, kde ji v létě roku 1945 vypátral její přeživší bratr Hanuš.[4] Ještě v Kostelci nad Orlicí vstoupila Doris do KSČ.[3] Sourozenci Schimmerlingovi se spolu ještě v září 1945[3] odstěhovali do Brna,[2] kde získali byt po vyhnaných Němcích a také se zde setkali se služebnou, kterou měli před druhou světovou válkou a jenž jim předala i část majetku, který jim za války opatrovala.[3] Zameškané čtyři roky studia na gymnáziu si doplnila jednoročním intenzivním studiem a po složení maturitní zkoušky se přihlásila na Masarykovu univerzitu v Brně (obory filozofie a anglický jazyk).[2] Během svých vysokoškolských studií v letech 1946 až 1950[4] odjela v roce 1947 na tři měsíce trvající stipendijní pobyt do Dánska.[2]

V roce 1950 dokončila vysokoškolská studia a přestěhovala se do Prahy.[2] Tady pracovala rok v tiskovém oddělení ministerstva zahraničí (překládala německý a anglický tisk).[2] V 50. letech 20. století musela z této pozice odejít, od roku 1951 pracovala dva roky v korektorně tiskárny[3] a pak nastoupila do nakladatelství Československý spisovatel jako redaktorka.[2] [p 2] V nakladatelství pracovala až do odchodu do penze v roce 1985.[4]

V roce 1959 se Doris Grozdanovičové narodil syn.[3][4] Se svým manželem se rozvedla o tři roky později (1962).[3][4] Syna vychovávala sama, často cestoval za tetou do Anglie a po studiích se rozhodl zůstat v Anglii.[3] [p 3]

Byla aktivní členkou Terezínské iniciativy (TI) [p 4] a výkonnou redaktorkou jejího časopisu.[2] Často jezdila na besedy se studenty do škol v Česku i do zahraničí, pravidelně přednášela také v Terezíně.[4] Zemřela náhle dne 21. srpna 2019 na své cestě z besedy v Terezíně domů do Prahy do Střešovic, kde bydlela.[2][4]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Doris Grozdanovičová
• Obrázky k tématu Doris Grozdanovičová na Obalkyknih.cz