Dopady evropské migrační krize v Česku

Úsvit - Národní Koalice a Blok proti islámu profitují z problematiky migrační krize, únorová demonstrace v Praze

Na české politické scéně se evropská migrační krize projevila zejména tím, že část politického spektra začala důrazněji upozorňovat na tuto problematiku. Téma migrační krize se v České republice stalo od roku 2015 jedním z hlavních politických témat. Ministerstvo vnitra zaznamenalo v té souvislosti aktivizaci různých populistických subjektů, politických hnutí a iniciativ, vymezujících se vůči muslimům a migraci, často také velmi agresivně vůči svým odpůrcům či lidem projevujícím nesouhlas s jejich názory, čímž přispívaly k polarizaci společnosti. Často vzešly z prostředí sociálních sítí a po dosažení určité popularity začaly působit na veřejnosti.[1][2][3] Z nichž mezi hlavní subjekty patřila iniciativa Islám v České republice nechceme (IvČRN), vedená entomologem Martinem Konvičkou a vzešlá z platformy Czech Defense League, později transformovaná ve spolek Blok proti islámu a navazující spolupráci s Úsvitem – Národní koalicí nebo Unií bezpečnostních sborů, s německým hnutím PEGIDA.[3][4]

Také řada politických stran přijala problematiku migrační krize za stěžejní téma svého programu, např. hnutí Úsvit – Národní koalice, Svoboda a přímá demokracie vedená Tomiem Okamurou nebo krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše. O něco mírněji proti přijímání imigrantů vystupují ODS a Svobodní. K opačným názorům se v Česku hlásí především Strana zelených. Vláda Bohuslava Sobotky patří ve srovnání napříč celou Evropskou unií spíše k protiimigračním subjektům, v České republice je naopak někdy kritizována za přílišnou otevřenost vůči žadatelům o azyl. Ostře proti imigraci se vyjadřuje prezident Miloš Zeman.

Na úrovni regionální spolupráce se problematikou imigrace zabývá Visegrádská skupina, složená z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Ta patří mezi nejvýraznější kritiky přístupu Evropské unie k imigrační krizi, mj. odmítá princip distribuce žadatelů o azyl po celé unii, požaduje ochranu vnější schengenské hranice a fungující návratový systém ekonomických migrantů. Česká vláda také vyslala několik desítek policistů do Maďarska, Slovinska a následně i do Republiky Makedonie.

Zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR Bělá-Jezová

Česká vláda dne 17. června rozhodla o zavedení namátkových kontrol na českých hranicích s Rakouskem a poté, co dne 13. září oznámila německá vláda kvůli přívalu migrantů obnovení hraničních kontrol na německo-rakouské hranici, zpřísnila Česká republika kontroly na hranici s Rakouskem. Zhoršená situace v Česku panovala během srpna a září 2015, kdy se zvýšil počet běženců projíždějících přes Česko, což vedlo k přeplněnosti českých detenčních zařízení. Na podzim 2015 proběhlo společné cvičení české policie a armády, které mělo otestovat jejich připravenost na případné obnovení hraničních kontrol.[5] Vedou se debaty o možnosti nasazení armády v případě převedení některé hlavní migrační trasy do Česka.

Česká republika je pro migranty v drtivé většině případů jen tranzitní zemí a nárůst žádostí o azyl zde není na rozdíl od některých západoevropských států příliš výrazný; za celý rok 2015 zde bylo podáno celkem 1 525 žádostí, což je o téměř 50 % více než v roce 2014, přičemž někteří imigranti ale žádali o azyl opakovaně. Podle údaje EUROSTATu počet žadatelů o azyl (osob) v roce 2015 činil 1 239 migrantů.[6] Od zavedení mimořádných opatření v polovině června 2015 do konce roku 2015 bylo v ČR zadrženo téměř 3 300 nelegálních migrantů.[7] Za rok 2015 byl azyl udělen 71 osobám, doplňkovou ochranu (tzn. azyl pouze na určitou dobu) získalo 399 uprchlíků.[8] Přes Českou republiku v první polovině roku 2016 neprochází žádná hlavní migrační trasa, po které se imigranti nelegálně dostávají do zemí západní Evropy. Před počátkem evropské migrační krize na jaře 2015 fungovalo v Česku jediné detenční zařízení pro zajištění cizinců, které se nacházelo v Bělé-Jezové. V průběhu léta 2015 ale musely být kvůli výrazně vzrůstajícím počtům nelegálních migrantů otevřeny další 3 zařízení pro zajištění cizinců, a to ve Vyšních Lhotách, Zastávce u Brna a v Drahonicích na Lounsku, která zvýšila kapacitu detenčních zařízení až na 1 580 osob.

(Zdroj: MVČR)

Policista dohlíží na demonstraci extremistické Národní demokracie

Podle průzkumů veřejného mínění patří Česká republika dlouhodobě mezi státy s nejodmítavějším vztahem k přijímání imigrantů. Z výzkumů prováděných v roce 2016 vyplývá, že přes 80 % Čechů odmítá přijímání imigrantů z Blízkého východu a severní Afriky, opačný názor zastává necelých 15 % lidí. Proti jakémukoliv přijímání žadatelů o azyl z válečných oblastí je 65 % procent obyvatel Česka, necelých 30 % lidí je pro dočasné přijetí běženců po dobu probíhajícího válečného konfliktu a jen 3 % souhlasí s jejich trvalým usídlením v Česku. Počet stoupenců přijímání migrantů od léta 2015 postupně klesá, naopak u odpůrců imigrace se projevuje dlouhodobě vzrůstající trend.[19][20] Kolem 70 % lidí také souhlasí s případným obnovením hraničních kontrol na hranicích České republiky.[21]

Kritici imigrace začali pro zastánce imigrace v českém kontextu používat termín sluníčkář, který se v tomto významu objevil zcela poprvé.[22] Jedná se o výraz posměšný až pejorativní a označuje člověka, který je nakloněný multikulturalismu, vstřícný k přijímání muslimských žadatelů o azyl, pozitivní až naivní a spíše levicově zaměřený; v této krizi je otevřený vůči přijímání migrantů.

Nepominutelný vliv na veřejné mínění české společnosti měla mediální prezentace migračního tématu. Za kulminační období v září a říjnu 2015 monitoroval server HlídacíPes.org 7 největších českých deníků, přičemž nejvíce článků vydala Mladá fronta DNES (466), následovaná Právem (448) a Lidovými novinami (313). Nejnegativnější byly titulky v bulvárních denících Blesk a Aha!, ze seriózních v Právu. Nejpozitivnější byly naopak titulky v Deníku a Lidových novinách. Právo však mělo také druhý největší podíl titulků neutrálních, těsně po Hospodářských novinách a před MF Dnes.[23] Výzkumníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v analýze nejvlivnějších televizních zpravodajských pořadů Události a Televizní noviny za období od března do září 2015 dospěli ke zjištění, že obě relace kladly velký důraz především na bezpečnostní a administrativní stránku krize, v rámci průběhu ČR zejména ve vztahu k tzv. policejním tématům – kontrolám, ostraze hranic a zabezpečení detenčních zařízení. Absentovaly naopak příčiny krize v zemích původu a upozaděn byl humanitární aspekt krize. To souviselo i s mluvčími, kteří dostávali prostor, mezi nimiž dominoval ministr vnitra, z nepolitických osob pak zástupci bezpečnostních složek. Mezi zaznívajícími návrhy řešení převažovala řešení krátkodobá a silová.[24][25]

Postoj veřejnosti k válečným uprchlíkům změnila ruská invaze na Ukrajinu, po které se začala projevovat solidarita české veřejnosti s uprchlíky z Ukrajiny.[26]