Dominique Vivant Denon

Narodil se 4. ledna 1747 poblíž Chalon-sur-Saône jako syn advokáta z řad nižší šlechty. Krátce studoval v Paříži práva, ale už od roku 1765 se začal věnovat umění. Za vlády Ludvíka XV. (1710-1774) byl správcem královské sbírky gem (pořízených madame Pompadour) a tajemníkem francouzského velvyslanectví v Petrohradě (kde prý zaujal carevnu Kateřinu II. a odkud odešel v důsledku špionážní aféry). Po nástupu Ludvíka XVI. (1754-1793) působil (od 1775) v diplomatických službách ve Švýcarsku (kde se stýkal s Voltairem). Koncem roku 1777 navštívil s několika jinými umělci Sicílii. V letech 1779-1782 pobýval coby tajemník a později jako chargé d’affaires na ambasádě v Neapoli, kde navázal četné užitečné známosti (mj. s Galianim, Hamiltonovými, malířem Bonitem nebo hercem Casciellem). Zde se také poprvé proslavil jako vášnivý sběratel a archeolog. V roce 1787 se vrátil do Paříže, kde se stal členem Královské malířské a sochařské akademie a zabýval se uměním (také se seznámil a spolupracoval s malířem Davidem). Pak pobýval v italských Benátkách, kde ho zastihla zpráva o francouzské revoluci. Pro podezření z jakobinizmu byl vyslýchán (1790) a v červenci 1793 vypovězen. Odešel do Boloně a Florencie. Tam se v prosinci téhož roku dozvěděl, že jeho majetek byl ve Francii zkonfiskován a že se on sám ocitl na seznamu nepřátelských osob. Přes hrozící nebezpečí přicestoval do Paříže, zřekl se šlechtického titulu (de Non změnil na Denon) a nadále živořil z prodeje svých kreseb, dokud se ho neujal Jacques Louis David (1748-1825), pro něhož tvořil rytiny návrhů revolučního odívání. V té době se spřátelil s Robespierrem (1758-1794), který zrušil jeho proskripci a zařídil navrácení majetku (což Denona očividně nezkompromitovalo; kresba Robespierrovy uťaté hlavy může svědčit o tom, že se zúčastnil jeho popravy). Po seznámení s Josefínou Beauharnais (1763-1814) pronikl do blízkosti Napoleona Banaparta (1769-1821), který ho pak v rámci příprav egyptského tažení povolal do vědecké komise, doprovázející štáb francouzské expediční armády. Po dobytí Káhiry se stal členem právě založeného Egyptského institutu a věnoval se zkoumání starověké nekropole v Gíze (prozkoumal královskou komoru Cheopsovy pyramidy a popsal hlavu sfingy). S armádním sborem generála Desaixe (1768- 1800) se dostal do Horního Egypta, kde za dramatických válečných okolností podnikl archeologický výzkum pohřebiště v Sakkáře, navštívil Luxor, Denderu, Karnak, Údolí králů, Edfu, Elefantinu a dostal se až do Asuánu. Podrobné záznamy poznatků doplňoval četnými nákresy. Po návratu z Egypta byl (1802) jmenován generálním ředitelem Ústředního uměleckého muzea (od roku 1804 Napoleonova, nyní Louvre). V této funkci se přičinil o uspořádání a rozmnožení jeho sbírek (často díky Napoleonovým válečným úspěchům) a za tím účelem hojně cestoval po Evropě, aniž by ho bylo možné obvinit z podpory rabování (tento názor zpochybňuje Stanisław Szenic v populárně vědecké publikaci Bratanek ostatniego króla / Wydawnictwo MON, Warszawa 1983, str. 387). Od roku 1803 řídil státní razírnu medailí, v roce 1804 se stal generálním ředitelem všech francouzských muzeí. Kromě toho spravoval porcelánku v Sèvres a angažoval se ve výrobě goblénů. V srpnu 1812 přijal šlechtický titul svobodného pána a začal se psát jako baron Denon. Ke konci života experimentoval s litografiemi. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků 27. dubna 1825 v Paříži.

Denon byl první z vědeckých účastníků Napoleonova válečného tažení do Egypta, který zveřejnil výsledky své práce. Už v roce 1802 publikoval dvoudílné album pod názvem Cesty Dolním a Horním Egyptem, velmi rychle přeložené do němčiny (1803) a do angličtiny, čímž rozpoutal mimořádný zájem o egyptologii. Kromě toho sto padesáti rytinami obohatil monumentální Popis Egypta (1809-1822), shrnující výzkumy francouzských učenců během krátké (1798-1799) Napoleonovy výpravy. Jeho přesné a umělecky hodnotné kresby jsou často jediným svědectvím o stavu egyptských starověkých památek před jejich ničením v následujícím století.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominique Vivant Denon na Wikimedia Commons
• The Louvre Dominique-Vivant Denon Research Centre