Dolgani
Dolgani (rusky Долганы, vlastním jménem долган (Dolgan), тыа-кихи (Tya-kichi)) jsou kočovný národ čítající asi 7 200 příslušníků žijící na Sibiři v Krasnojarském kraji (poloostrov Tajmyr) a v republice Sacha. Dnes většina hovoří ruštinou, ale původním jazykem je altajský jazyk turkické větve – dolganština.
Dolgani долган, тыа-кихи | |
---|---|
Populace | |
7,261 (2002) [1] | |
Země s významnou populací | |
Ruská federace | |
Jazyk(y) | |
Ruština, Dolganština | |
Náboženství | |
Šamanismus, Pravoslavná církev | |
Příbuzné národy | |
Jakuti, Evenkové |
Dolgani jsou pravděpodobně nejmladším arktickým národem. Zformovali se během 19. stol. a začátku 20 stol. z několika evenckých, jakutských a samojedských (Něnci, Enci) rodů které následně přijaly dialekt jakutštiny.[2] Dolgani se tradičně živili lovem a kočovným pastevectvím sobů. Během období Sovětského svazu byli nuceni žít usedle v kolchozech.
Dříve Dolgani praktikovali šamanismus a animistickou víru v různé duchy které dělili, stejně jako příbuzní Jakuti, do třech kategorií: Ičchi – neviditelní duchové kteří nemohli obývat žádné objekty, Ajyy – dobré duchy nebes a Abaasy – zlé duchy obývající podsvětí. Šamani (oijun) kteří s těmito duchy komunikovali, existovali snad v každé kočovné skupině. Šamani nosili rituální oděvy a při obřadech používali buben.[3]
Jejich tradiční způsob života je založen na chovu sobů, lovu a rybolovu. Pastevci tradičně kočují na jaře na sever, a na podzim na jih. Dolganští pastevci tradičně žijí v kuželovitých stanech (čumech), nebo v balocích. Balok je malá bouda postavená na saních, proto může být tažená soby.[3]
Dolganský folklór se v mnohém podobá jakutskému. Velký význam má hrdinský epos podobný jakutskému Oloncho. Dolganský folklór má velmi výraznou magickou funkci. Například v době epidemií zpívali Dolgani jenom oloncho s dobrým koncem, před lovem se pak nezpívá vůbec aby se zvěř nevyplašila. Dolgani dlouho nerozeznávali přesně rozdíly mezi myšlenkou a skutečností – například když je Dolgan na lovu a myslí na zvíře, zacpe si ústa trávou aby zvíře v jeho myšlenkách neuniklo a nevarovalo skutečné zvíře.[4]
Reference
- Sčítání obyvatelstva Ruské federace 2002 (rusky)
- Britannica online encyclopedia - Dolgan (people) (anglicky)
- ArcticPhoto - Facts (Dolgans) (anglicky)
- VOSKOBOJNIKOV, M.G.; MENOVŠČIKOV, G.A. Pohádky sibiřských lovců. Moskva - Leningrad: Gosudarstvennoje izdatělstvo chudožestvenoj literatury, 1951. S. 405.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolgani na Wikimedia Commons