Dol

První písemná zmínka o máslovickém mlýnu Na Dole je z roku 1298. V 16. století patřil i se vsí Máslovice svatovítské kapitule. V roce 1893 koupil mlýn mladočeský politik Julius Grégr a poblíž něj si postavil letní sídlo, v němž pak žil až do své smrti v roce 1896. Na stráni nad mlýnem zřídil vinici[1], větrušickou stráň zalesnil smíšeným lesem a usiloval o všestranný rozvoj Máslovic. Celý svůj majetek v Dole pak odkázal jednomu ze synů, Radomírovi, který trpěl silnou padoucnicí a byl plně odkázán na péči ošetřovatele. V letech 1914–1921 objekt měl ve správě Ladislav Prokop Procházka, zeť Julia Grégra, Radomírův poručník, hlavní pražský hygienik a později ministr zdravotnictví. Po Radomírově smrti prodala rodina celý areál státu a ten sem roku 1923 přemístil Výzkumný ústav včelařský.[2]

Ač je Dol od Máslovic vzdálen vzdušnou čarou necelý kilometr, nemá s nimi přímé silniční spojení: cesta po silnici přes Vodochody je dlouhá asi 4 kilometry (silnice do Vodochod byla postavena kolem roku 1915), přímo spojuje obě sídla jen strmá lesní cesta. Po pravém břehu nejezdí do Dolu žádná veřejná doprava. Skalnatá stráň mezi Máslovicemi a Dolem je od roku 1999 chráněná jako přírodní památka Máslovická stráň. Severně od Dolu, ještě v katastrálním území Máslovic, začíná pásmo rekreačních chat, které plynule pokračuje až do Dolánek, které již patří k obci Zlončice a okresu Mělník.

Historicky a dopravně má Dol vazby především na město Libčice nad Vltavou v okrese Praha-západ. K nim odedávna patří školou, farou i poštou.[3] S Libčicemi spojuje Dol celoročně a každodenně přívoz pro osoby a jízdní kola. Ze 40 zaměstnanců výzkumného ústavu jich denně jezdí přívozem 35, přičemž oni i jejich nezaopatřené děti mají přepravu zdarma.[4][5]

Dolský přívoz patří mezi nejstarší vltavské přívozy. Podle záznamu v urbáři svatovítské kapituly z roku 1557 patřilo provozování přívozu (tedy „chovat lodě k lovení ryb a převážení“) k povinnostem a výsadám držitelů mlýna. Později majitelé mlýna přívoz pronajímali. Nájemce Matěj Vlasák měl v roce 1893 povinnost odvádět ročně 120 zlatých a 84 kg ryb. Posledním nájemcem byl Břetislav Kraif z Libčic. V letech 1955–1959 provozovala přívoz obec Máslovice, v letech 1959–1997 okresní správa a údržba silnic a od roku 1997 je provozovatelem Výzkumný ústav včelařský.

Dol je však i významným turistickým uzlem, po pravém vltavském břehu přes něj vede páteřní cyklotrasa č. 2 a pěší evropská dálková trasa E10, zde značená červeným pásovým značením jako trasa KČT č. 0005, takže i přívoz je turisty využíván. U přívozu v Dole také začíná místní netradiční naučně-rekreačně-umělecká Máslovická stezka, vedoucí přes Máslovickou stráň do Máslovic, zřízená v roce 2003 účastníky máslovického sochařského sympozia a místními nadšenci podle návrhu sochaře Vladimíra Chalupného.[2]