Trojdohoda

Jako Trojdohoda nebo Dohoda (řidčeji, hlavně ve starší literatuře Ententa z franc.) je označováno spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie, které vznikalo v letech 18931907 především jako protiváha k expanzivním tendencím Trojspolku[1] (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie). Oba tábory se pak střetly v první světové válce, po jejímž vypuknutí se k původní Trojdohodě přidávaly další státy – například Itálie, která tím přešla na opačnou stranu konfliktu. Trojdohoda se tak stala základem 25členné válečné koalice nazvané Dohoda.

Státy Trojdohody (modrá) a Trojspolku (červená)
Ruský plakát znázorňující Trojdohodu

Vývoj spojenectví

Velmocenské vztahy v Evropě 2. poloviny 19. století byly ovlivněny porážkou Francie v prusko-francouzské válce (1870–1871) a Berlínským kongresem (1878), který balkánskou krizi řešil v neprospěch Ruska. Po vytvoření Trojspolku (1882) a sbližování Británie s Německem po odstoupení kancléře Bismarcka (1890) se Francie a Rusko ocitly v izolaci. V roce 1893 tak došlo ke sblížení obou zemí a uzavřením spojenecké smlouvy počátkem roku 1894 vznikla Dvojdohoda.

Britsko-německé sbližování skončilo diplomatickou podporou Viléma II. jihoafrickému Transvaalu, kořisti britského imperialismubúrské válce (1899–1902). Zásadní rozkol pak vyvolal německý program námořního zbrojení, který ohrožoval britskou politiku námořní převahy.

Tradiční spory mezi Británií a Francií, eskalující ještě ve fašodské krizi na horním Nilu (1898), se podařilo vyřešit vymezením sfér vlivu a bylo završeno 8. dubna 1904 spojeneckou smlouvou, nazývanou Srdečná dohoda. Smlouvou byla definitivně ukončena britská politika tzv. Skvělé izolace.

Podobně se podařilo Británii a Rusku vyřešit konflikt ve Střední Asii (Afghánistán) a v úžinách Bospor a Dardanely. Smlouvou ze 31. srpna 1907 mezi Ruskem a Británií byl spojenecký blok v podstatě dotvořen.

Další „dohody“

Kromě Trojdohody se slovo Dohoda používá v těchto souvisejících pojmech:

Reference

  1. Konference velvyslanců v Londýně. Český denník. 10. 5. 1913, s. 2. Dostupné online.
  2. BĚLINA, P. a kol. Dějiny zemí Koruny české II. 9. vyd. Paseka : Praha, Litomyšl, 2003. ISBN 80-7185-606-1 S. 177

Literatura

  • Dějiny evropské civilizace II.. Praha: Paseka, 2002. 328 s. ISBN 80-7185-473-5. S. 179–183.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.