Dobřenec

Název vesnice je zdrobněním odvozen z osobního jména Dobřeň, což také pravděpodobně byla původní varianta názvu osady. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: de Dobrsenz (1281), in Dobrzienczi (1401), in Dobrzinczi (1455), ve vsi Dobrzeny (1542), w Dobrženczy (1545), Doberencz (1593), Dobrzenicz (1615), Dobrentz (1654) nebo Dobrenz (1787).[4]

Náves s korytem Dobřeneckého potoka

Kaple Nejsvětější Trojice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a zmiňuje ji jako sídlo Předoty z Dobřence (Pyrsedote de Dobrsenz).[4] Do šestnáctého století vesnice patřila k mašťovskému panství, poté do sedmnáctého století k Doupovu a Neprobylicím.[5] Podle berní ruly z roku 1654 žili ve vesnici po třicetileté válce jen čtyři sedláci a devět chalupníků, kteří obdělávali padesát strychů půdy a dalších osmdesát zůstávalo ladem. Měli celkem dvacet potahů a chovali jedenáct krav, 24 jalovic, třináct ovcí, 24 prasat a jedenáct koz. O sto let později zde kromě zemědělců pracovali také kovář, hrnčíř a mlynář v pronajatém panském mlýně. Ve čtyřicátých letech devatenáctého století měla vesnice 139 obyvatel, byla v ní hospoda a kaple Nejsvětější Trojice na návsi. Patřila také k významným producentům medu.[6] Od roku 1732 Dobřenec tvořil součást krásnodvorského panství, u kterého zůstal až do zrušení patrimoniální správy.[5]

Od roku 1850 patřil Dobřenec jako samostatná obec do doupovského okresu, ale o osmnáct let později byl převeden do okresu Kadaň. Jako místní část k němu patřil Emanuelův Dvůr a od roku 1869 také Konice. V padesátých letech dvacátého století obec ztratila samosprávu a stala se místní částí Podbořanského Rohozce a od roku 1961 patří k Mašťovu.[7]

Po skončení druhé světové války byla většina obyvatel vystěhována a vesnici se nepovedlo dosídlit ani na polovinu předválečného stavu. Pokles počtu obyvatel pokračoval po zřízení vojenského újezdu Hradiště. Přestože byla ve vesnici postavena nová drůbežárna, kravín a mechanizační stanice zemědělské techniky, nedařilo se přilákat obyvatele ani výstavbou čtyř nových obytných domů. Život ve vesnici totiž znepříjemňovaly časté průjezdy zemědělských strojů a vojenské techniky, ale také nedostatek služeb. V roce 1969 zde fungoval jen kiosek s občerstvením a jídelna státního statku. Prodej běžného zboží zajišťovala pojízdná prodejna, která přijížděla jen dvakrát týdně.[6]

K Dobřenci patřil také Jalový Dvůr (Galdenhof) zmiňovaný již v roce 1455, jehož zříceniny se nachází necelý jeden kilometr na severovýchod od vesnice (již v katastrálním území Sedlec u Radonic[8]). Kromě vlastního hospodářského dvora zde stál další obytný dům a v roce 1930 v nich žilo celkem deset lidí.[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 147 obyvatel (z toho 69 mužů), kteří byli kromě dvou cizinců německé národnosti a všichni patřili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 146 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.[10]

Dobřenec patří k malému počtu vesnic v oblasti Doupovských hor, které se dochovaly, i přes demolici zástavby na jižní straně návsi, v relativně nenarušené podobě. Jádrem vsi je protáhlá trojúhelníková náves, jejíž západní stranu uzavíral druhotně rozparcelovaný hospodářský dvůr (čp. 1, 19 a 24). Rozděleny byly také některé usedlosti na severní straně návsi. Drobnější chalupnická zástavba zaujala parcely podél cest na východním i západním konci vesnice.[5]

Nejstaršími domy se zděným přízemím a hrázděným patrem jsou usedlosti čp. 11 a 23. Mladší zděná zástavba pochází ze druhé poloviny devatenáctého století a první třetiny dvacátého století. Z ní vyniká dům čp. 6 s eklektickou výzdobou štítového průčelí. Hmotový rozsah a částečně i střídmé fasády se dochovaly na domech čp. 4, 5, 17, 25, 26 a 27. U některých usedlostí se zachovaly hospodářské stavby postavené z místního čediče a výjimečně i pilířové stodoly.[5]

Na návsi stojí kaple Nejsvětější Trojice[6] s obdélníkovým půdorysem, barokním portálem a věžičkou vybíhající z hřebenu střechy.[5]