Dlouhošíjky

Dlouhošíjky (Raphidioptera) jsou řádem dravého křídlatého hmyzu. Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů.[1] Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohrud s hlavou. Vědecký název řádu vznikl z řeckého slova pro jehlici (rhafis), kterou připomíná typické kladélko samičky.[2] Dříve byly dlouhošíjky řazeny do jednoho řádu síťokřídlých spolu s řády střechatek a síťokřídlých. Rozšířené byly již v období druhohor.[3]

Dlouhošíjky
dlouhošíjka žlutonohá (Ornatoraphidia flavilabris)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řáddlouhošíjky (Raphidioptera)
Čeledi
  • dlouhošíjkovití (Raphidiidae)
  • křivošíjkovití (Inocelliidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dospělec
Dospělá dlouhošíjka (Phaeostigma major)

Tělo je dlouhé 12–25 mm[4], rozpětí křídel 12–38 mm.[5] Zbarvení těla je nejčastěji černé. Hlava je velmi protáhlá, směřující přímo dopředu. Složené oči jsou vypouklé, často kovově lesklé. Tři jednoduchá očka jsou narostlé jen u čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae). Tenká tykadla jsou středně dlouhá, s velkým počtem článků. Ústní ústrojí je kousací. Pohyblivá předohruď je protáhlá a proti tělu svírá mírný uhel nahoru, čímž zvedá i celou hlavu. Svým povrchem je předohruď hodně odlišná od zbytku těla. Křídla jsou průhledná s hojnou žilnatinou a vyvinutou plamkou. Oba páry blanitých křídel jsou skoro stejné. Za letu je přední křídlo spojené se zadním pomocí štětinek. Nohy jsou dlouhé, slouží dlouhošijce k rychlému běhání. Zadeček je desetičlánkový. Samičce roste z devátého článku zadečku dlouhé kladélko.

Vajíčko

Vajíčko dlouhošíjky je dlouhé a protáhlé. Na koncích je z jedné strany zaoblené a z druhé zašpičatělé. Délka je přibližně 1,2 mm a šířka 0,3 mm. Samička je klade ve skupinách, pod kůru trouchnivějících stromů nebo do štěrbin v kůře starých klád.[6]

Larva

Má protáhlé a štíhlé tělo. Barva těla se s dorůstáním mění z narudle hnědavě do skvrnité s neurčitými ornamenty.[7] Hlava s hrudí je protáhlá a zploštělá. Složené oči jsou menší než u dospělce a jsou výrazně vpředu hlavy. Ústní ústrojí je, podobně jako u dospělce, kousací. Tykadla jsou krátká, tříčlánková. Hlava je oddělená od předohrudi výrazným zúžením. Nohy jsou krátké. Mladší larva má protáhlý zadeček, který po dalších svlékáních tloustne v prostředních článcích.

dlouhošíjka znamenaná (Dichrostigma flavipes)

Kukla

Kukla má dvě vývojová stádia. První stádium trvá skoro 2 týdny a kukla je v tomto období zcela nehybná. Jsou při něm patrná tykadla a končetiny přitisknuté těsně k tělu. Kukla je hlavou stočená k zadečku a leží na boku. Při druhém stádiu se kukla stane pohyblivou. Začnou se jí napřimovat tykadla a pohybuje končetinami. Toto stádium trvá přibližně 3 dny až týden, larva při něm začíná růst na velikost dospělce a postupně se zbarvuje. Nakonec vylézá ze svého úkrytu a líhne se z ní dospělec.[7]

Vývoj jedince a rozmnožování

Dlouhošíjky se vyvíjejí proměnou dokonalou. Samička klade vajíčka po skupinách pod trouchnivějící kůru stromů. Larvy se v Česku líhnou v červnu. Ze začátku jsou velmi drobné a dospívají až po 3-4 svlékáních. Přezimují v larválním stádiu pod kůrou v nehybném stavu. Na jaře se po několika dalších svlékáních přemění na kuklu. Po 2-3 týdnech se z kukly vyvine dospělec.[8]

Způsob života

Dospělé dlouhošíjky žijí nejčastěji na okrajích lesů v keřích a podrostu. Larvy žijí pod kůrou starých stromů. Neradi létají, ale jsou dobří běžci. Larvy i dospělci se živí výhradně dravě. Dospělci vyhledávají mšice a mnišky. Často loví kořist rychlým narovnáním předohrudi do přímky s tělem, čímž vymrští hlavu dopředu a kusadly uchvátí kořist. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.

Rozšíření ve světě a v Česku

Na celém světě je známo přibližně 200 druhů dlouhošíjek. Většina známých druhů žije v severním mírném klimatickém pásu, ale je pravděpodobné, že řada druhů čeká zejména v tropickém pásmu na své objevení.[9] V Česku se vyskytuje jen 9 druhů (8 z čeledi dlouhošíjkovitých (Raphidiidae) a 1 z křivošíjkovitých (Inocelliidae)).[10] Dva naše druhy jsou zařazené do červeného seznamu ohrožených druhů. Kriticky ohrožená je jediná naše dlouhošíjka z čeledi křivošíjkovitých, křivošíjka tmavá (Inocellia crassicornis). Ohrožená je dlouhošíjka Agulla nigricollis.[11]

Seznam druhů v Česku
  • Raphidia cognata
  • Raphidia flavipes (dlouhošíjka žlutonohá)
  • Raphidia major
  • Raphidia notata (dlouhošíjka znamenaná)
  • Raphidia ophiopsis
  • Agulla nigricollis
  • Agulla ratzeburgi
  • Agulla xanthostigma
  • Inocellia crassicornis (křivošíjka tmavá)

Paleontologie

Podle nálezu zkamenělin jsou dlouhošíjky doloženy už z prvohorního karbonu.[12] Z nálezů se předpokládá, že v dřívějších dobách byly dlouhošíjky více rozšířeny a v dnešní době jsou na ústupu.[9]

Taxonomie

Rozeznáváme dvě čeledi dlouhošijek:

  • Dlouhošíjkovití (Raphidiidae)
  • Křivošíjkovití (Inocelliidae)[13]

Odkazy

Reference
  1. ZAHRADNÍK, Jiří; SEVERA, František. Hmyz. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. S. 53.
  2. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 414.
  3. https://morethanadodo.com/2022/02/16/snakeflies-monsters-in-the-shadows-of-the-dinosaurs/
  4. JÁSIČ, Ján. Entomologický naučný slovník. 1. vyd. Bratislava: Príroda n.p., 1984. S. 98.
  5. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 415.
  6. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 421.
  7. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 422.
  8. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 421–422.
  9. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 424.
  10. ZELENÝ, Jiří. Raphidioptera. Check list, Acta faun.ent.Mus.Nat.Pragae. Praha: [s.n.], 1977. S. Suppl.4:127.
  11. FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [EDS.]. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrat. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-19. S. 760. Archivováno 19. 2. 2009 na Wayback Machine
  12. JÁSIČ, Ján. Entomologický naučný slovník. 1. vyd. Bratislava: Príroda n.p., 1984. S. 100.
  13. BioLib.cz [cit. 2008-09-04]. Dostupné online.

Literatura
  • Obenberger, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. 614 s.
  • Zahradník, Jiří, Severa, František. Hmyz. Ilustroval František Severa. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. 326 s. ISBN 80-86858-36-7.
  • Ján Jasič a kol. Entomologický naučný slovník. 1.vyd. Bratislava: Príroda n.p. 1984. 674 s.
  • FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. PDF

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.