Djéus
*Djéus „Nebe“ či *Djéus Ptér „Nebe-Otec“ je rekonstruovaný praindoevropský bůh nebes a denního světla, předchůdce řeckého Dia, římského Jupitera, védského Djause a dalších božstev. Zatímco jeho jméno zůstalo u různých indoevropských populací podobné tak v rovině mýtu se vývoj výrazně lišil. Původně pravděpodobně představoval vševědoucího pasivního otce bohů, jež neměl výraznější kult, v řeckém a římském náboženství však převzal hromovládnou úlohu, předtím zastávanou *Perkwunem, a s ní i funkci krále bohů.[1][2]
Etymologie
Samotný praindoevropský výraz *djéus „nebe“ vychází z *diw/*dju „jasné nebe, světlo dne“ a to z *di/*dei „vydávat světlo“. Je blízce příbuzné výrazu *deiwós „bůh, nebešťan“. Jméno tohoto božstva je rekonstruováno na základě historické lingvistiky a v závislosti na zvolené metodě se může u různých badatelů lišit, například:[1][2]
- *di̯ḗus ph̥atḗr, James Mallory, Douglas Adams, Encyclopedia of Indo-European Culture, 1997
- *di̯ēus-pətēr, Julius Pokorny, Indogermánský etymologický slovník
- 't'yeu(s)-phH̥ther-, Tamaz Gamkrelidze, Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov, Indo-European and the Indo-Europeans, 1994
- d(i)yéus Martin L. West, Indo-European Poetry and Myth, 1997
Následovníci
Jméno Djéus, Djéus Ptér či obdobná vazba se ozývá ve jménech či titulech mnoha indoevropských božstev:[2]
- latinský Iuppiter, nejspíše ustrnulý vokativ praitalického *Djous Patér[3]
- latinský Dius Fidius
- umbrijský Iupater, oskáský Dípatír a další italická jména
- řecký Zeus
- ilyrský Deipaturos
- védský Djaus Pitar
- lotyšský Debess tēvs
- chetitský Sius, luvijský Tiwat, palajský Tijat
- frýgský Tij a Bagos Papaios
- messapský Zis či Dis
- skytský Papaios
- slovanský Dyj a Div
Svojí funkci Djéusovi odpovídá i pravděpodobně i baltský Dievas a severský Tý, ale jména těchto božstev jsou odvozena od *deiwós „bůh“, nikoliv od *djéus. Nejistá je také spojitost Djéuse s irským Dagdou titulovaným jako Ollathair „vše-otec“ nebo slovanským Stribogem, jehož jméno je někdy vykládáno jako „otec-bůh“.[1][2]
Djéusovo jméno se objevuje také ve jménech jeho potomků: *Népotes Diwós „potomků Nebe“ a *Dhugtér Diwós „dcery Nebe“. Druhé zmiňované jméno se objevuje jako titul několika bohyň:[2][1]
Reference
- WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 120, 166-173.
- MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 230-231.
- PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 178.