Divoká kachna (divadelní hra)

Divoká kachna (norsky:Vildanden), je divadelní hra-drama Henrika Ibsena, které vyšlo prvně tiskem 11. listopadu 1884 u Ibsenova dvorního nakladatele Frederika Hegela (kodaňské nakladatelství Gyldendal). Text však vznikal už za Ibsenova pobytu v Římě mezi lety 1882–1883.[1]

Divoká kachna
Autor	Henrik Ibsen
Původní název	Vildanden
Jazyk	norština
Datum vydání	1884
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na základě Ibsenova vlastního výroku se často o jeho díle říká, že nedává odpovědi, nýbrž pouze klade otázky. O dramatu Divoká kachna to platí dvojnásob.[2]

Hra samotná je proto v Ibsenově tvorbě významným mezníkem. Tematizuje životní protiklad lži a pravdy a jejich užitečnosti. Klade otázku, je-li nutné odhalit nepříjemnou pravdu i v případě, že může zničit lidské štěstí. Lze životní štěstí vybudovat na lži či (sebe)klamu nebo je třeba usilovat o život v pravdě za každou cenu?

Divoká kachna je hra realistická, ale zároveň značně symbolická. Hlavním symbolem je postřelená divoká kachna, která v rozporu se svým jménem žije zdomácněle na půdě u Ekdalových, tedy v prostředí pro ni nepřirozeném. S kachnou můžeme ztotožnit hned několik ústředních postav. Obecně pak divoký pták žijící na půdě symbolizuje svět Ekdalovy rodiny, tedy svět malých (materiálních i duchovních) poměrů, ve kterých jsou lidé spokojeni, protože mají každý svou životní iluzi.[2]

Hra má dvacet čtyři postav. Nejdůležitějšími jsou Hjalmar Ekdal; Gina, jeho manželka; Hedvika, jejich čtrnáctiletá dcera; starý Ekdal, Hjalmarův otec; továrník Werle a Gregers Werle, továrníkův syn a Hjalmarův přítel. Drama má pět dějství.

Po letech se vrací Gregers Werle do domu svého otce továrníka Werleho. Po roztržce při které syn vyčítá otci jeho nečestné jednání v minulosti, Gregers odchází k příteli z mládí Hjalmaru Ekdalovi. Seznamuje se s jeho ženou Ginou, dříve hospodyní u továrníka Werleho, dcerou Hedvikou, na otci citově závislou, a Hjalmarovým otcem, starým Ekdalem. Gregers zjišťuje, že přítelův život je zpovzdálí manipulován továrníkem a rozhodne se příteli vše vylíčit, aby se jeho život očistil od lži. Hjalmarův otec po propuštění z vězení za účetní machinace tráví volný čas na půdě, kde chová mimo jiných zvířat také divokou kachnu. Gregers odhalí příteli skutečnosti, z nichž Hjalmara nejvíce zasáhne podezření, že Hedvika není jeho dcera. Rozhodne se proto zpřetrhat všechny vztahy s minulostí a odejít z domu pouze s otcem. Zoufalá Hedvika se snaží otci zalíbit a na popud Gregerse chce obětovat otci divokou kachnu. Z půdy se ozývá výstřel a místo divoké kachny je zde nalezena mrtvá Hedvika.

Hra byla poprvé uvedena 9. ledna 1885 na Národní scéně v Bergenu (Den nationale Scene) v režii norského dramatika a režiséra Gunnara Heiberga.