Digitální revoluce

Objev zemědělství v období neolitu vedl k usazení dříve kočovných kmenů, živících se lovem a sběrem, a jejich následnému rozšiřování.

S rozvojem průmyslu v 18. a 19. století došlo současně k urbanizaci, a to především z důvodu vzniku nových pracovních míst v nově vzniklých továrnách, které se soustředily především v okolí velkých měst; například anglický Manchester či americký New York.

Důsledky digitální revoluce můžeme pozorovat zejména v rozvíjejících se asijských státech jako je Indie nebo Čínská lidová republika.

První elementární technologie byly uvedeny již v 19. století, na jehož konci došlo k rozšíření elektrického telegrafu. Jedním z hlavních milníků digitální revoluce se však stal vynález tranzistoru z roku 1947 a miniaturizace elektronických součástek, které dále předznamenaly prudký vývoj technologií.

Digitální revoluce přeměnila technologie, které byly předtím analogové, do digitální formy. V digitální komunikaci nastal průlom díky možnosti digitální signál zesílit a předat ho dál s nulovou ztrátou informace a paralelně přenášet velké množství na sobě nezávislých digitálních signálů. Stejně významnou byla také jednoduchá přístupnost digitální informace a možnost její vzdálené distribuce a distribuce z média na médium.

Hlavním mezníkem v digitální revoluci byl především přechod od analogově nahrávané hudby k nahrávání digitálnímu. V 80. letech 20. století potom digitální formát optických disků nahradil analogové formáty jako gramofonové desky a audiokazety a stal se nejpopulárnější formou úschovy dat.[1]

Konverze v tomto významu znamená přechod od analogového signálu na digitální.

Jedním z nejvýznamnějších pozitivních důsledků je globální propojení, které umožnilo snazší komunikaci, která je ovšem v některých případech omezena totalitními režimy.

Usnadnění komunikace také pomohlo globalizaci ekonomiky a outsourcingu v takové míře, která by bez internetu nebyla možná. Digitální revoluce radikálně změnila způsob, jakým firmy interagují a mj. rozšířila potenciální pole působnosti doposud malých lokálních společností.

Ačkoli z digitální revoluce plynou společnosti obrovské přínosy, je nutné na ní nahlížet také z druhé strany. Rozšíření digitální komunikace, sdílení informací a především nástup nových technologií s sebou přinesl mnoho potenciálních příležitostí ke zneužití. Prvním úskalím digitalizace je snadná přístupnost informací, jejichž zneužití se tak stává velmi jednoduchým.

Digitální revoluce zavedla do každodenního života prvek masového sledování, čímž vygenerovala škálu nových lidskoprávních a civilněprávních otázek.

Rozšíření osobní elektroniky údajně vedlo v některých případech ke snížení produktivity práce. Snaha společností takovým situacím předcházet vyvrcholila v útok na soukromí zaměstnanců formou zaznamenávání stisknutí kláves a dalšího sledování.

Dalším z problémů uvedení tzv. nových médií je spolehlivost dat. Informace mohou být jednoduše opakovány, ale jen těžko se jejich pravdivost ověřuje. S tak masivním šířením informací je možné napsat článek citující zcela nepravdivé zdroje, které jsou samy založeny na chybných zdrojích.

Také z historické perspektivy může digitální revoluce představovat problém. Převážná část dějin lidstva je známa díky fyzickým objektům, které byly nalezeny či uchovány, a to především ve formě psaných textů. Digitální záznamy naproti tomu jsou jednoduše vytvořitelné, lze je však také snadno vymazat či pozměnit. Změny ve formátech uchovávání souboru mohou potom mnohdy učinit případné obnovení dat nemožným. Úschova dat na takovém zastaralém médiu může způsobit nereplikovatelnost informace. Není tedy náhodou, že poselství sond Voyager 1 a 2, které bylo vysláno do kosmu v roce 1977, je zaznamenáno raději v analogovém než digitálním formátu. Mělo by tak případným nálezcům poskytnout jednodušší možnost interpretace a analýzy.

Navzdory nebezpečím, která s sebou digitální revoluce přinesla, umožnila lidstvu uchovávání a skladování fakt, článků, statistik a mnoha dalšího, ale především významně zjednodušila celosvětovou komunikaci a napomohla osvětě v mnoha oborech.