Detvan (opera)

Operu Viliama Figuše-Bystrého Detvan (op. 64[1]) lze označit za první slovenskou operu v tom smyslu, že jde o první operní dílo napsané na slovenský námět a text, předvedené na profesionálním jevišti. Po zřízení Slovenského národního divadla brzy po vzniku Československa vznikla poptávka po slovenských hudebně-dramatických dílech, dlouho se však žádné neobjevovalo. První uvedenou operou slovenského skladatele tak byl až Kovář Wieland Jána Levoslava Belly roku 1926, opera však vznikla téměř o půlstoletí dříve na starogermánský námět a německé libreto.

Viliam Figuš-Bystrý již před první světovou válkou, a zejména po svém návratu do rodné Bánské Bystrice, sbíral, upravoval a vydával slovenské lidové písně.[2] Na základě těchto zkušeností začal od roku 1922 pracovat na opeře využívající folkloristické prvky. Jako vhodný námět se ukázala známá epická báseň Andreje Sládkoviče, poprvé publikovaná roku 1853, pro svůj lidový a vlastenecký obsah i pro zakotvení ve skladateli důvěrně známé krajině Zvolenské župy.

Libretista Emil Boleslav Lukáč při úpravě Sládkovičova eposu udělal nutné dramatické změny: obohatil jej o řadu vedlejších postav, zejména exponovaného Martinova soka v lásce Ďuru, vypustil epizodu únosu Eleny zbojníky, rozšířil význam scény s prstenem a především změnil závěr, kdy se Martin namísto odvedení k vojsku (za svých podmínek) vrací zpět na Detvu. Přesto zůstal dílu do značné míry statický charakter původní básnické skladby.[3]

Figuš-Bystrý využil při práci na opeře své znalosti lidové písně, a to i v přímých citacích. V opeře se objevuje devět původních lidových písní.[3] V Detvanovi v operním orchestru také poprvé zazněla fujara.[4]

Již dobová kritika však upozorňovala na zásadní nedostatky, které dílo má. Hlavní výtky shrnul kritik Ivan Ballo v drobné monografii vyšlé již roku 1928; například mladý skladatel Alexander Moyzes mínil, že Detvan „znamená proti [Bellovu] Kováři Wielandovi nesmírný ústupek a mnoho kroků zpět ve vývoji, nebo se ocitáme na škodné půdě diletantismu, nejžalostnějšího, přitom však nejrozkvetlejšího úkazu ve slovenské hudbě“.[5] Figuš-Bystrý byl lyrik nejlépe se orientující v krátkých formách a technicky nezvládal vytvořit jednotné celovečerní dílo. Jednotlivá čísla – árie, duety, ansámbly, taneční čísla – jsou řazena mechanicky a nesourodě. Skladatel se pokoušel provázat dílo pamětnými motivy (celkem šest), které se však nerozvíjejí, jen v podstatě opakují. Lidové melodie nebo melodie je napodobující jsou přizpůsobeny klasicistně-romantickým hudebním postupům a nevyužívají například lydického a mixolydického modu, přestože právě ty jsou pro detvanské lidové písně typické. Melodie jsou rytmicky jednotvárné a vokální složka není výrazně řešena, většinou se úzce přimyká k instrumentální. Problémem je rovněž dosud nepřesná deklamace slovenského jazyka.[3]

O uvedení opery přes její technické nedostatky se zasadil tehdejší provozovatel a šéfdirigent Slovenského národního divadla Oskar Nedbal, který se podílel i na jistých hudebních úpravách, mj. instrumentoval lidové tance v posledním dějství.[6] Nedbal se také opery energicky zastal, když byla slovenskou kritikou poměrně tvrdě odsouzena.[7] Jeho synovec a nástupce na šéfdirigentském postu v Bratislavě Karel Nedbal vyzdvihuje zejména etický význam díla: Detvan je pro něj „dílo až syrové primitivnosti, plné hrubých technických neobratností, ale vytrysklé z autorovy vnitřní potřeby vyjádřit svou lásku k rodné půdě, jejímu lidu a slovenským horám“. Karel Nedbal rovněž (poněkud přehnaně) připomíná, že jde o „dílo psané neumělou rukou samouka, který žil kdesi na slovenském venkově, daleko ode vší hudební kultury a neměl příležitost ověřovat své představy na praktických zkušenostech“.[8]

Figuš-Bystrý již v roce 1929 na základě kritických připomínek operu přepracoval, zejména zkrátil a intonačně zjednodušil, a pořídil i nový klavírní výtah.[9][10] Takto upravená opera byla uvedena poprvé již po jeho smrti v listopadu 1938.[11]

V poválečné době byly běžně hrány úryvky z opery (předehra, tance), celou operu však uvedlo pouze roku 1975 Divadlo Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici.[11] Početné hudební a dramatické úpravy, které provedl tehdejší dirigent divadla Koloman Čillík, dílu prospěly.[6]

Postavení díla Figuše-Bystrého jako prvního pokusu o slovenskou národní operu je nyní uznáváno, za základní kámen pro vývoj slovenské opery je však považována až značně pozdější Suchoňova Krútňava.[12]

• Martin Hudcovie – tenor
• Elena, jeho snoubenka – soprán
• Ďuro Krnáčovie – baryton
• Jano Zvalovie – tenor
• Fedor – tenor
• Kubo – Baryton
• Stacho, gajdoš – bas
• Bača – bas
• Matyáš, král – baryton
• Rozhoň, velmož – bas
• Starý pěvec – bas
• Dvořan – tenor
• Herald – tenor
• Čtyři kupci – tenory a basy
• Stařec – bas
• Slatinský gazda – tenor
• Tři drábové – tenor, baryton, bas
• Detvanská děvčata, valaši, trhovci, lid obojího pohlaví, velmoži, dvořané, pážata, vojáci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Detvan na Wikimedia Commons