Denětice

Denětice (německy Tenetitz) jsou malá vesnice v Mostecké pánvi v okrese Chomutov. Stojí deset kilometrů jihovýchodně od Chomutova a 4,5 kilometru jihovýchodně od Března v nadmořské výšce 270 metrů. Vesnice byla založena snad již ve dvanáctém století a velkou část své existence byla rozdělena mezi více majitelů.. Obyvatelé se živili především zemědělstvím. Ve druhé polovině dvacátého století se vesnice téměř vylidnila a stala se částí obce Březno. Jižně od vesnice vede železniční trať Lužná u Rakovníka – Chomutov.

Denětice
Jediný obydlený dům
Lokalita
Charakterosada
ObecBřezno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°22′54″ s. š., 13°28′49″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel2 (2011)[1]
Katastrální územíDenětice (2,83 km²)
Nadmořská výška270 m n. m.
PSČ438 01
Počet domů2 (2011)[1]
Denětice
Další údaje
Kód části obce14508
Kód k. ú.614505
Zaniklé obce.cz6475
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Denětice stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 2,83 km².[2]

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Zdeňata ve významu ves lidí Zdeňatových. Původní variantou názvu tedy byly Zdenětice, ale první písmeno považované za předložku bylo časem vypuštěno. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Denetice (1454), Tenetitze (1541), w Deneticzych (1543), ve Denieticzych (1561), Deneticzy (1623) nebo Tenetitz (1787).[3]

Historie

Ačkoliv se běžně uvádí, že první písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1454,[3][4] je možné, že vesnice byla založena waldsasenským klášterem již ve dvanáctém století. Ve čtrnáctém století ji spolu s dalšími vesnicemi v okolí získal grünhainský klášter. Během husitských válek husité klášter roku 1429 přepadli a zmocnili se i Denětic, ale později je klášteru vrátili. Poté vesnici získal do zástavy král Jiří z Poděbrad. Jeho následovník, král Vladislav Jagellonský, ji zastavil Benešovi z Veitmile († 1496), kterému ji klášter za 1400 uherských zlatých vyplatil. Po zrušení kláštera v roce 1533 převzal příjmy z klášterních vsí na českém území Albrecht Šlik. Vedl o ně spor s Johannem Fridrichem Saským.[5] Jejich pře skončila až roku 1549, kdy český klášterní majetek převzal král Ferdinand I.[6]

Ve druhé polovině šestnáctého století se Denětice staly součástí chomutovského panství. Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic byly spolu s jeho ostatním majetkem zabaveny, a přestože v nich žilo jen pět poddaných, oceněny na 8 950 kop grošů. Před bitvou na Bílé hoře byly rozděleny na tři části. Jednu vlastnilo město Žatec, další patřila k ahníkovskému panství Jana Jindřicha Štampacha ze Štampachu a třetí byla součástí velemyšleveského statku Jana Mikuláše Hochhauzera z Hochhauzu, majiteli zámku Jezeří. Jan Jindřich Štampach a Jan Mikuláš Hochhauzer se zúčastnili stavovského povstání, za což jim byl zkonfiskován majetek. Velemyšleveskou část poté koupili chomutovští jezuité. Podle berní ruly z roku 1654 byla vesnice v dobrém stavu. Žili v ní jen čtyři sedláci, kteří měli dohromady patnáct potahů, dvanáct krav, dvacet jalovic, 36 ovcí, 41 prasat a dvacet koz. Na polích se pěstovalo žito a pšenice.[6]

Jezuité svou část roku 1669 prodali svobodnému pánovi z Klebelsberku, který ji připojil k hrušovanskému panství, a roku 1739 celé panství koupilo město Chomutov. Zbývající dva dvory v Deněticích patřily od roku 1695 Václavu Negronikovi z Riesenbachu, ale později i ty přešly do majetku Chomutova, a město tak získalo celou vesnice. Ve druhé polovině osmnáctého století se vesnice značně rozrostla. Zatímco v roce 1756 v ní stálo jen šest domů, roku 1787 jich bylo devatenáct. Kromě nich ve vesnici býval panský dvůr a severně od ní stával mlýn.[6]

Provoz na trati Chomutov – Lužná u Rakovníka byl zahájen roku 1871,[6] ale denětická zastávka byla vybudována až později. Ve vesnici nebyla škola, a děti musely chodit do školy v Hrušovanech. K elektrické síti byla vesnice připojena díky Elektrárenskému družstvu Denětice až ve třicátých letech dvacátého století.[7] Po druhé světové válce poklesl počet obyvatel na polovinu předválečného stavu, a dále klesal, až se vesnice téměř vylidnila.[4] V roce 2001 v ní byl obydlený jediný dům.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 94 obyvatel (z toho 47 mužů), kteří byli kromě šesti Čechoslováků německé národnosti. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1931 měla vesnice 91 obyvatel německé a sedm československé národnosti, kteří s výjimkou pěti lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][10]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 12511412111011994985723143432
Domy 2022212119191913.62322
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů Střezova.

Obecní správa

Železniční zastávka v roce 2011

Po zrušení poddanství se Denětice roku 1850 staly samostatnou obcí,[6] kterou zůstaly až do roku 1960, kdy byly připojeny ke Střezovu. Spolu s ním se 14. června 1964 staly částí obce Březno.[11]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Deněticích žilo sedmdesát voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[12]

Pamětihodnosti

Ve vesnici stávala obdélná kaple s plochým stropem z první poloviny devatenáctého století[13] a u železniční zastávky býval památník s nápisem 4 soldats français de ľarmée napoléoninne.[14] Asi 150 metrů východně od vesnického mlýna údajně vyvěral pramen kyselky, ale pravděpodobně šlo jen o slabě nasycenou vodu sloučeninami hnědouhelných vrstev.[15]

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 336–337.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.
  5. BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. Kapitola Denětice, s. 27. Dále jen Binterová (2001).
  6. Binterová (2001), s. 28
  7. Binterová (2001), s. 29
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 209.
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289.
  11. Binterová (2001), s. 67
  12. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076.
  13. Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Denětice, s. 468.
  14. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 3, s. 76.
  15. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96.

Literatura

  • BINTEROVÁ, Zdena. Březno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 80 s. ISBN 80-239-4167-4. Kapitola Denětice, s. 27–29.
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Denětice, s. 41.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.