Delta Amacuro

Delta Amacuro je jedním ze 23 spolkových států Venezuely. Nachází se na severovýchodě země. Má rozlohu 40 200 km² a žije v něm okolo 170 000 obyvatel (druhý nejméně lidnatý stát Venezuely).[1] Hlavním městem je Tucupita (80 000 obyvatel). Dělí se na čtyři okresy. Státní heslo zní „La Paz en la Federación“ („Mír ve federaci“), státním stromem je kořenovník obecný.[2]

Delta Amacuro
Domorodé stavby palafitos

znak

vlajka
Geografie
Hlavní městoTucupita
Souřadnice8°37′56″ s. š., 61°7′ z. d.
Rozloha40 200 km²
Časové pásmo-4:30
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel167 676 (2011)
Hustota zalidnění4,2 obyv./km²
Jazykšpanělština, warao
NáboženstvíŘímskokatolické
Správa regionu
Nadřazený celekVenezuela
Druh celkuvenezuelský spolkový stát
Vznik1991
guvernérLizeta Harnándezová
Oficiální webwww.cojedes.gob.ve
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stát se nachází u pobřeží Parijského zálivu a zahrnuje rozsáhlou deltu řeky Orinoko, porostlou tropickým deštným pralesem, patří k němu i Corocoro a další ostrovy. Řeka Amacuro tvoří státní hranici mezi Venezuelou a Guyanou. Území je rovinaté, nejvyšším bodem je Monte Indira (687 m). Pěstuje se rýže, kukuřice, maniok a banánovník, loví se ryby, ekonomicky významná je těžba ropy, zlata a bauxitu.[3] Turistickou atrakcí je národní park Delta del Orinoco-Mariusa a vodopád Salto el Mono.

Původními obyvateli jsou indiáni z kmene Warao,[4], většinu populace tvoří mestici. Roku 1498 zde přistál Kryštof Kolumbus. Region byl původně součástí provincie Guayana, pak federálním teritoriem a v roce 1991 získal postavení jednoho ze států federace.[5]

Okresy

  • Antonio Díaz (hlavní město Curiapo)
  • Casacoima (hlavní město Sierra Imataca)
  • Pedernales (hlavní město Pedernales)
  • Tucupita (hlavní město Tucupita)

Reference

  1. City Population Dostupné online Archivováno 9. 10. 2012 na Wayback Machine
  2. Monaco Nature Encyclopedia Dostupné online
  3. Britannica Dostupné online
  4. Photographic Museum of Humanity Dostupné online
  5. Worldstatesmen Dostupné online

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.