David Tittinger

Profesí byl obchodníkem. Vystudoval obchodní akademii.[1] Byl židovského původu. Narodil se v roce 1839 v Suceavě, kde vystudoval tamní státní vyšší gymnázium a pak absolvoval obchodní akademii v Lipsku. Pak převzal obchod svého otce Chajima Tittingera. Angažoval se v černovické židovské náboženské obci. Od jejího ustavení v roce 1871 zasedal v jejím výboru, od roku 1884 až do své smrti byl členem jejího předsednictva. V 80. letech byl též zvolen do obecní rady v Černovicích.[3] Působil na postu viceprezidenta obchodní a živnostenské komory v Černovicích a prezidenta černovické plodinové burzy.[2] Prezidentem burzy byl od roku 1878, přičemž už při jejím založení roku 1877 usedl na post jejího viceprezidenta. V roce 1898 mu byl udělen titul císařského rady. V letech 1898–1900 působil u obchodního soudu.[3]

Zasedal jako poslanec Bukovinského zemského sněmu.[2] Byl sem zvolen v roce 1886 a dlouhodobě předsedal jeho finančnímu výboru.[3]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1896 za kurii obchodních a živnostenských komor v Bukovině, obvod Černovice. Nastoupil 5. března 1896 místo Heinricha Poppera. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1897.[4] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako David Tittinger, kupec, viceprezident obchodní a živnostenské komory v Černovicích, prezident černovické plodinové burzy a obecní radní, bytem Černovice.[5]

Po svém nástupu do parlamentu byl v březnu 1896 přijat za člena klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů.[6] Ve volbách roku 1897 se uvádí jako kandidát Německé pokrokové strany.[7] Patřil mezi předáky německých liberálů v Bukovině.[2] Podle informací z dubna 1897 nevyloučil vstup do poslaneckého klubu Německé pokrokové strany.[8] Nakonec je ale již během roku 1897 uváděn jako člen poslaneckého klubu Freie Deutsche Vereinigung, který sdružoval staroliberální (staroněmecký) politický proud německého liberalismu,[9] zatímco Německá pokroková strana měla svůj samostatný poslanecký klub.

Zemřel v květnu 1900 po dlouhé nemoci.[2] Po několik let trpěl žaludeční nemocí.[3]