David Suazo

Do světa velkého fotbalu jej uvedl paraguayský celek CD Olimpia, odkud jako 19letý zamířil do Itálie do týmu Cagliari Calcio. V jeho první sezóně nastoupil ke 13 zápasům a vstřelil 1 branku, nezabránil ale sestupu do Serie B. Zde klub strávil celkově čtyři sezóny, než se dokázal vrátit zpátky do Serie A. Suazo si vydobyl místo v základní sestavě a mužstvo střelecky táhl.

V ročníku 2004/05 bojoval nováček Cagliari o udržení v soutěži. Hned v září se gólově uvedl, na hřišti Fiorentiny sice jeho gól vzhledem k porážce 1:2 nestačil, další zápas doma se Sienou však pojistil vedení 2:0 gólem v 76. minutě.[1][2] Důležité 4 góly přidal v březnu, jimiž pomohl k záchraně. Jedním z nich byl gól v 89. minutě na 2:2 začátkem března na hřišti Parmy, ale Fábio Simplício nakonec v nastavení strhl výhru na stranu domácích.[3] Na jaře, konkrétně v březnu, si zahrál v exhibičním utkání na pomoc obětem tsunami.[4]

Další ročník znovu sehrál velkou roli v záchraně v nejvyšší lize, když se stal s 22 góly třetím nejlepším střelcem za Lucou Tonim (31) a Davidem Trezeguetem (23).[5] Už ve druhém kole se prosadil proti Laziu, když pronikl obranou soupeře ještě během prvné minuty utkání, zápas díky gólu Siviglii skončil 1:1.[6] Následující utkání s Messinou srovnal na konečných 1:1.[7] V říjnu se trefil třikrát, a to nejprve proti Chievu (prohra 1:2), následně proti Livornu (remíza 1:1) a nakonec Fiorentině (prohra 1:2). Proti Sampdorii dvěma góly sám zařídil výhru 2:0.[8] Důležité branky střílel také na jaře, Cagliari skončilo sezonu na 14. příčce.

I další sezonu se gólově přičinil o záchranu, během 36 zápasů dal 14 branek. Cagliari skončilo jeden bod před sestupujícím Chievem. Podle jeho vlastních slov o něj v zimní přestávce projevil zájem Real Madrid, který se pokoušel nahradit odcházejícího Ronalda, Suazo však nabídku odmítl.[9]

V červnu 2007 se dohodl na smlouvě s milánským Interem, kterému se upsal do roku 2011.[10] Během první sezony bojoval o místo v sestavě a plnil spíše roli náhradníka. Poslední říjnový den naskočil z lavičky do domácího zápasu proti Janovu (konečná výhra 4:1) a během několika minut se poprvé gólově prosadil.[11] Do konce podzimu přidal ještě tři branky. Sám zařídil výhru 2:0 doma nad Livornem, když ve 14. a poté 18. minutě rozhodl utkání.[12] V březnu na půdě Janova hrál znovu od začátku, jedním gólem zařídil remízu 1:1.[13] V italské lize celkem zasáhl do 27 utkání a vstřelil 8 branek i přes velkou konkurenci v podobě Ibrahimoviće, Crespa, Cruze a Balotelliho. Na konci sezony slavil mistrovský titul.

Následně do Interu dorazil nový trenér José Mourinho, jenž se Suazem nepočítal.[14] Sezonu 2008/09 byl poslán na hostování do portugalské Benficy, kde prorazil do základní sestavy, ale jarní část příliš neovlivnil kvůli zranění. Zahrál si ve vítězném finále Ligového poháru proti Sportingu, a to v základu po boku kapitána Nuno Gomese a odehrál celý zápas.[15] Ani další sezonu nedostal šanci v Interu a byl poslán hostovat do Janova. Sezonu 2010/11 si nezahrál v soutěžním zápase kvůli zranění. Na konci sezony mu vypršela smlouva s Interem a zamířil jako volný hráč do Catanie Calcio, kde podepsal smlouvu do roku 2012.[16]

Jeho působení v Catanii, nakonec poslední v kariéře, brzdila zranění. V létě 2012 mu skončila v klubu smlouva, na jaře 2013 pak ohlásil konec kariéry.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu David Suazo na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na Eurofotbal.cz (česky)