David Resnick

Resnick se narodil v Riu de Janeiru do sekulární sionistické rodiny.[4] Vydával školní studentské noviny[6] a ještě jako student byl najat firmou Oscara Niemeyera, který byl označován za „největšího brazilského architekta 20. století“.[4] Resnick pracoval v Niemeyerově firmě čtyři roky a tvrdil, že se během této doby naučil modernistickým principům architektury hlavně díky Niemeyerovi, kterého označoval za „revolucionáře a génia“.[4]

Během svého působení v Brazílii se zapojil do výcvikového programu organizace Ha-Šomer ha-ca'ir, kde se seznámil se svou ženou.[4] V roce 1949 emigrovali do Izraele do kibucu Ejn ha-Šofet.[4] Resnick uvedl, že po druhé světové válce, holokaustu a vzniku Izraele patřil se svou manželkou Rachel k vlně „idealistických brazilsko-židovských mladých lidí“, kteří se rozhodli přestěhovat do Izraele.[7] Pracoval dva roky na polích kibucu a prohlásil, že i když se přestěhoval do města za svou prací architekta, smysl pro společenskou odpovědnost mu zůstal.[6]

Později se přestěhoval do Tel Avivu, kde začal pracovat ve firmě Ze'eva Rechtera.[4] O tři roky později se přestěhoval do Jeruzaléma, kde začal spolupracovat s Heinrichem Heinzem Rau.[4] V roce 1958 si Resnick založil vlastní firmu.[2] Spolupráce s těmito dvěma architekty bylo označena za jeden z nejdůležitějších kroků v jeho kariéře, protože se „architekt z Brazílie stal součástí spojení mezi architektonickým dědictvím Britského mandátu Palestina a architekturou Jeruzaléma jakožto hlavního města židovského státu“.[6]

Resnick zemřel 4. listopadu 2012 a následující den byl pohřben na jeruzalémském hřbitově Har ha-Menuchot v části určené pro „významné občany“.[8]

Synagoga Israela Goldsteina, Hebrejská univerzita

Jad Kennedy (památník Johna F. Kennedyho), Izrael

Resnickova první spolupráce s Rauem zahrnovala synagogu Israela Goldsteina a Einsteinův matematický institut v areálu kampusu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve čtvrti Giv'at Ram.[4][6] Tato synagoga byla zařazena mezi „deset nejkrásnějších synagog v Izraeli“.[9] Design je popisován jako „jemná betonová koule, která se vznáší těsně nad povrchem skály, jako by ji tam odfoukl vítr“.[3] Byla označena za „bezpochybný mezník v místní architektuře“.[6] Další stavbou navrženou Resnickem (spolu s Arthurem Spectorem a Michaelem Amišarem), jejíž styl je někdy přirovnáván k synagoze, je válečný památník z let 1974–1977: rozštěpená monumentální kamenná pyramida, která měla podle Resnicka vytvářet dojem padlé říše.[3]

V roce 1958, krátce poté, co zanechal spolupráce s Rauem a začal pracovat sám, byl požádán, aby navrhl obytnou budovu v centru Jeruzaléma.[4] Po návrhu této budovy se jeho projekty týkaly Vanleerova institutu v Jeruzalémě a kampusu Hebrejské univerzity na hoře Skopus.[4]

Mezi jeho další práce v Izraeli patří: jeruzalémský hotel Hyatt, kampus Univerzity Brighama Younga, Jad Kennedy (památník Johna F. Kennedyho v Jeruzalémě), muzeum v kibucu Ajelet ha-Šachar a Jad lebanim.[6] Rozhodnutí o navržení Jad Kennedy bylo výsledkem celostátní soutěže.[10] Památník připomínající život amerického prezidenta Johna F. Kennedyho a atentát na něj v roce 1963 má tvar kmene stromu, který symbolizuje zkrácený život.[11]

Kampus Univerzity Brighama Younga v Izraeli, Olivová hora

Mezi Resnickovy další významné stavby patří Izraelská akademie věd.[12] Kromě navrhování budov a památníků je také architektem řady soukromých domů a urbanistou řady čtvrtí.[6]

Mezi jeho práce mimo Izrael patří izraelské velvyslanectví v Riu de Janeiru a izraelský pavilon pro Světovou výstavu 1967 v Montréalu v Kanadě, který navrhlv společně s Ariehem Šaronem.[2] Ačkoli se Izrael rozhodl od účasti na Světové výstavě v New Yorku v roce 1964 odstoupit kvůli problémům s financováním, vláda původně financování schválila a vybrala Resnicka, aby navrhl pavilon poté, co vyhrál izraelskou národní architektonickou soutěž na tento projekt.[13] Podle katalogu „David Reznik: A Retrospective“:

„Pavilon byl navržen jako zkrácená pevnost s několika úzkými otvory; měl tři úrovně, přičemž pohyb mezi nimi probíhal po spirálové rampě. Nároží byla zaoblena, aby vytvořila elegantní siluetu a zjemnila svůj vzhled, a povrch byl pokryt hrubými omítkami.“[13]

Muzeum umění Moše Castela, Ma'ale Adumim

Tento návrh se nakonec stal základem izraelské expozice na Světové výstavě v Montréalu v roce 1967.[13] Pavilon byl zbourán v roce 1975.

V roce 2011 navrhl budovu Muzea umění Moše Castela v Ma'ale Adumim, kde jsou umístěna díla umělce Moše Castela.[14] Na tomto návrhu se podílel také sám Castelo.[14]

Resnick pokračoval v práci ve své firmě až do své smrti v roce 2012.

V článku z roku 1994 uvedl, že architekti v Izraeli „nacházejí nový idiom. V dobách před získáním nezávislosti používali architekti prvky, které se utvářely již v Evropě. Po 46 letech od založení suverénního státu dosahujeme větší jistoty“.[5] Uvedl, že architekti — podobně jako archeologové — hledají „zdroje židovského národa“, aby našli jeho „architektonickou identitu“.[5]

Označil Jeruzalém za „melancholické místo“ a prohlásil, že některá jeho díla (například synagoga v areálu kampusu Hebrejské univerzity v Giv'at Ram) měla tento pocit vyvolat.[3]

Zastával řadu funkcí, mimo jiné byl ředitelem Izraelské asociace architektů[5] a prezidentem Institutu pro kulturní vztahy mezi Izraelem a Iberoamerikou.[16]

V roce 1995 získal Izraelskou cenu za architekturu[2] a v roce 1964 Rechterovu cenu.[3] Rechterovu cenu mu byla udělena společně s Heinrichem Rauem za synagogu Israela Goldsteina v kampusu Hebrejské univerzity v Giv'at Ram.[3]

V roce 2006 byl jmenován čestným členem organizace American Institute of Architects.[17] Čestné členství se uděluje „architektům s váženým charakterem a vynikajícími výsledky, kteří nejsou občany ani rezidenty USA a kteří primárně nevykonávají architektonickou práci v oblasti působnosti organizace.[18]

Mezi další Resnickova ocenění patří cena za architekturu, kterou mu v roce 2009 udělila jeruzalémská Becalelova akademie umění.[7]

• Izraelská architektura

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Resnick na anglické Wikipedii.