Darevskia

Darevskia je rod skalních ještěrek, rozšířených od Balkánského poloostrova po severní Írán, s největší druhovou bohatostí na Kavkaze.[1] Ještěrky rodu Darevskia byly prvními plazy, u nichž byla prokázána obligátní partenogeneze.[2] Objev učinil v 50. letech 20. století ruský herpetolog Ilja Darevskij, po němž byl rod později pojmenován.[3]

Darevskia
Darevskia raddei
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
PodtřídaLepidosauria
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďještěrkovití (Lacertidae)
Rodještěrka (Darevskia)
Arribas, 1999
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Malé ještěrky s relativně plochou hlavou a tělem, přizpůsobené životu na skalních stěnách. Délka těla se pohybuje mezi 50–85 mm. Ocas je zhruba dvakrát delší než tělo. Samci jsou v období rozmnožování o něco pestřeji zbarvení než samice. S výjimkou tří pozemních druhů (D. praticola, D. pontica a D. derjugini) obývají hlavně skály, hromady kamení i zdi lidských staveb, někdy ve značných počtech. Vyskytují se od mořského pobřeží až do nadmořské výšky 3 000 m n. m. Upřednostňují stanoviště v křovinatých, lesnatých či horských oblastech. Suchým a vyprahlým lokalitám se vyhýbají. Rozmnožování probíhá od května do července. Samice obvykle kladou 2–7 vajíček. Mláďata se líhnou koncem léta. Pohlavní dospělosti dosahují v 2-3 letech života a dožívají se až 13 let. Hlavní složkou potravy je hmyz a různí bezobratlí.[4]

Partenogeneze

Schopnost rozmnožovat se neoplodněnými vajíčky byla dosud popsána u sedmi druhů rodu Darevskia. Všechny se vyskytují v oblasti Malého Kavkazu a východní Anatolie.[5] Všechny druhy, včetně partenogenetických jsou diploidní (2n = 38). V přírodě běžně dochází i ke křížení partenogenetických druhů s rodičovskými, jejich potomstvo jsou však zpravidla sterilní triploidi.[2]

Partenogenetické ještěrky rodu Darevskia jsou hybridního původu, stejně jako řada dalších partenogenetických živočichů. Na jejich vzniku se podílel omezený počet rodičovských druhů, z nichž dva přispěly mateřským genomem (D. raddei/nairensis, D. mixta) a minimálně dva otcovským (D. portschinskii, D. valentini). Mechanismus partenogeneze spočívá s největší pravděpodobností ve splynutí oocytu s jedním z polárních tělísek.[6][7]

Druhy
  • Darevskia alpina (Darevsky, 1967)
  • Darevskia armeniaca * (Méhely, 1909)
  • Darevskia bendimahiensis * (Schmidtler, Eiselt & Darevsky, 1994)
  • Darevskia bithynica (Méhely, 1909)
  • Darevskia brauneri (Méhely, 1909)
  • Darevskia caspica Ahmadzadeh et al., 2013
  • Darevskia caucasica (Méhely, 1909) - ještěrka kavkazská
  • Darevskia chlorogaster (Boulenger, 1908)
  • Darevskia clarkorum (Darevsky & Vedmederja, 1977)
  • Darevskia daghestanica (Darevsky, 1967)
  • Darevskia dahli * (Darevsky, 1957)
  • Darevskia defilippii (Camerano, 1877)
  • Darevskia derjugini (Nikolsky, 1898)
  • Darevskia dryada (Darevsky & Tuniyev, 1997)
  • Darevskia kamii Ahmadzadeh et al., 2013
  • Darevskia kopetdaghica Ahmadzadeh et al., 2013
  • Darevskia lindholmi (Szczerbak, 1962)
  • Darevskia mixta (Méhely, 1909)
  • Darevskia nairensis (Darevsky, 1967)
  • Darevskia parvula (Lantz & Cyrén, 1913)
  • Darevskia pontica (Lantz & Cyrén, 1918)
  • Darevskia portschinskii (Kessler, 1878)
  • Darevskia praticola (Eversmann, 1834) - ještěrka luční
  • Darevskia raddei (Boettger, 1892)
  • Darevskia rostombekowi * (Darevsky, 1957)
  • Darevskia rudis (Bedriaga, 1886)
  • Darevskia sapphirina * (Schmidtler, Eiselt & Darevsky, 1994)
  • Darevskia saxicola (Eversmann, 1834) - ještěrka skalní
  • Darevskia schaekeli Ahmadzadeh et al., 2013
  • Darevskia steineri (Eiselt, 1995)
  • Darevskia szczerbaki (Lukina, 1963)
  • Darevskia unisexualis * (Darevsky, 1966) - ještěrka dívčí
  • Darevskia uzzelli * (Darevsky & Danielyan, 1977)
  • Darevskia valentini (Boettger, 1892) - ještěrka Valentinova


* partenogenetické druhy

Odkazy

Reference
  1. Darevskia ARRIBAS, 1999. lacerta.de [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online.
  2. DAREVSKY, I. S. Natural Parthenogenesis in a Polymorphic Group of Caucasian Rock Lizards Related to Lacerta saxicola Eversmann. Journal of the Ohio Herpetological Society. 1966-12-30, roč. 5, čís. 4, s. 115. Dostupné online [cit. 2021-04-19]. DOI 10.2307/1562588.
  3. ARRIBAS, Oscar. Phylogeny and relationships of the mountain lizards of Europe and Near East (Archaeolacerta Mertens, 1921, sensu lato) and their relationships among the Eurasian lacertid radiation. Russian Journal of Herpetology. 1999, roč. 6, čís. 1, s. 1–22.
  4. DAREVSKY, Ilya. Скальные ящерицы Кавказа. herpeton.ru [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online.
  5. THE REPTILE DATABASE. www.reptile-database.org [online]. [cit. 2021-04-19]. Dostupné online.
  6. FREITAS, Susana N.; HARRIS, D. James; SILLERO, Neftalí. The role of hybridisation in the origin and evolutionary persistence of vertebrate parthenogens: a case study of Darevskia lizards. Heredity. 2019-12, roč. 123, čís. 6, s. 795–808. Dostupné online [cit. 2021-04-19]. ISSN 1365-2540. DOI 10.1038/s41437-019-0256-5. (anglicky)
  7. SPANGENBERG, Victor; ARAKELYAN, Marine; CIOFFI, Marcelo de Bello. Cytogenetic mechanisms of unisexuality in rock lizards. Scientific Reports. 2020-05-26, roč. 10, čís. 1, s. 8697. Dostupné online [cit. 2021-04-19]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-020-65686-7. (anglicky)

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.