Danny Danon

Danny Danon (hebrejsky דני דנון, narozen 8. května 1971 Ramat Gan) je izraelský politik, poslanec Knesetu za stranu Likud a od května 2015 ministr vědy a technologie. V letech 2013 až 2014 zastával post náměstka ministra obrany.

Danny Danon
דני דנון
Danny Danon v roce 2008
ministr vědy a technologie
Ve funkci:
14. května 2015  27. srpna 2015
PředchůdceJa'akov Peri
NástupceOfir Akunis
náměstek ministra obrany
Ve funkci:
18. března 2013  16. července 2014
PředchůdceMatan Vilna'i
17. stálý zástupce Izraele při OSN
Ve funkci:
15. října 2015  5. července 2020
PředchůdceRon Pros'or
NástupceGil'ad Erdan
Stranická příslušnost
ČlenstvíLikud

Narození8. května 1971 (50 let)
Ramat Gan, Izrael
Kneset18., 19., 20.
SídloMišmeret
Alma materHebrejská univerzita
Profesepolitik a diplomat
Webová stránkaembassies.gov.il/un/AboutTheEmbassy/Pages/Ambassador-Danny-Danon.aspx
CommonsDanny Danon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v izraelském městě Ramat Gan Josefovi a Jocheved Danonovým. Vystudoval střední školu Blich a jako mladík vstoupil do mládežnického hnutí Bejtar. Po studiu na střední škole pokračoval v bakalářském studiu mezinárodních vztahů a posléze magisterském studiu veřejné správy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po absolvování povinné vojenské služby v Izraelských obranných silách v letech 1994 až 1996, byl Židovskou agenturou poslán do Miami.[1]

V roce 1996 se stal asistentem poslance Uzi Landaua z Likudu. Později byl jmenován předsedou světového hnutí Betar a tuto funkci zastával po několik let. Před volbami do Knesetu v roce 2006 získal 26. místo na kandidátní listiny pro volby do parlamentu. Strana však získala pouze 12 poslaneckých křesel a Danon se tak poslancem nesta.[1]

V červnu 2006 byl, poté, co porazil poslance Juvala Steinitze, zvolen předsedou organizace Světový Likud.[2] Aktivně vystupoval proti plánu někdejšího premiéra Ariela Šarona na jednostranné stažení Izraele z Pásma Gazy, a to zejména během vnitrostranického referenda uspořádaného ústředním výborem strany.

V červenci 2007 se popisoval jako největší kritik Benjamina Netanjahua a oznámil, že se bude ucházet o post předsedy strany.[3] Ve vnitrostranických volbách nakonec skončil třetí. V roce 2008 Danon podal petici k Nejvyššímu soudu na zrušení občanství bývalého poslance Azmí Bišáry, který z Izraele uprchl po podezření, že během druhé libanonské války pomáhal hnutí Hizballáh. Petice však byla odmítnuta.

Před parlamentními volbami v roce 2009 získal 24. místo na kandidátní listině Likudu a poté, co strana získala 27 poslaneckých mandátů se stal poslancem. V září 2009, během každoročního zasedání Valného shromáždění OSN, Danon cestoval po Spojených státech, setkal se s kongresmany, vůdci židovských komunit a dalšími významnými osobnostmi. Americkým zákonodárcům sdělil, že „americký tlak na Izrael tento stát poškozuje a v ničem nepomůže pokroku v míru.“[4] Ve volbách v roce 2013 svůj poslanecký mandát obhájil a následně se stal náměstkem ministra obrany. Tento post poté zastával až do července 2014, kdy jej pro jeho kritiku odvolal premiér Netanjahu.[5]

Poslanecký mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2015.[6] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra vědy a technologie.[7]

Danon je ženatý a se svou manželkou Tali má tři děti. Žije v mošavu Mišmeret.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danny Danon na anglické Wikipedii.

  1. PAZ, Shelly. On the cusp [online]. The Jerusalem Post, 2009-02-05 [cit. 2009-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Betar chair trounces MK Steinitz in World Likud poll [online]. Haarec, 2006-06-19 [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Danon joins race for Likud leadership [online]. The Jerusalem Post, 2007-07-13 [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  4. Danon: Obama, Come Visit Isr [online]. Aruc Ševa [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  5. RETTIG GUR, Haviv. Netanyahu fires Danny Danon over criticism of Gaza war [online]. The Times of Israel, 2014-07-15 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
  6. All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
  7. SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.