Daniel Lipšic

V letech 1991–1996 studoval na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, v roce 1994 absolvoval studijní pobyty na Georgetown University Law Center ve Washingtonu a na University of Minnesota Law School v Minneapolisu. V letech 1991 až 1995 byl předsedou Občansko-demokratické mládeže. V letech 1996 až 1997 pracoval jako vedoucí projektu konkurzního práva v Poradenském středisku pro slovenské podniky a banky, v letech 1997 až 1998 na Vojenské obvodní prokuratuře v Prešove. V roce 1997 zahájil postgraduální studium na Právnické fakultě UK v Bratislavě a roku 2000 získal titul LL.M. na Harvard Law School v Cambridge ve Spojených státech amerických. V roce 1998 a v roce 2002 pracoval v advokátní kanceláři Valko & Partners. Mezi lety 1998 a 2002 byl vedoucím úřadu Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, 31. března 2002 se této funkce v souvislosti s přijetím zákona o státní službě, který vyžaduje u státních úředníků politickou nezávislost, vzdal.

Od 21. října 2000 zastával post místopředsedy KDH pro vnitřní politiku. V roce 2002 byl zvolen za poslance Národní rady Slovenské republiky, svůj mandát však neuplatnil, protože se stal členem druhé vlády Mikuláše Dzurindy, kde od 15. října 2002 do 7. února 2006 zastával post místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti Slovenska. Demisi podal společně s ostatními ministry za KDH po vládní krizi vyvolané nepřijetím Smlouvy o výhradě svědomí.

V letech 2010–2012 působil jako ministr vnitra Slovenské republiky ve vládě Ivety Radičové.

Po debaklu roztříštěné slovenské pravice v předčasných parlamentních volbách, které se konaly v březnu 2012, Lipšic 27. května 2012 spolu s Janou Žitňanskou vystoupil z KDH.[2] V září 2012 založil hnutí NOVA,[3] jehož prvním předsedou byl zvolen v listopadu téhož roku.[1]

Je ženatý a žije v Bratislavě.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Lipšic na Wikimedia Commons
• Daniel Lipšic na Aktuálně.centrum.cz