DAR-4

Motory Walter byly v bulharském letectvu využívány od poloviny 20. let 20. století zejména jako standardní motory ve školních a cvičných letadlech (DAR-1 s motorem Walter NZ-60, DAR-1A s motorem Walter Vega).[2]

Antonín Kumpera, gen. ředitel firmy Walter (nejmenší zleva) s delegací Bulharska na pražské letecké výstavě (1927)

Na počátku 30. let byl ve státní letecké továrně DAR, která sídlila na letišti Božuriště u Sofie a kde se opravovaly a také v menší míře stavěly sportovní a školní letouny, postaven prototyp dvouplošníku DAR-4. Byl řízen dvěma piloty a měl kapacitu pro 4 cestující. Na konstrukci bylo zajímavé, že horní křídlo nebylo připevněno (vetknuto) k horní části trupu, jak je běžné u kabinových dvouplošníků, ale bylo umístěno nad ním a bylo podepíráno vzpěrami od spodního křídla a z horní části kabiny.[3]

Výkon stroje dosažený při letových zkouškách byl však zklamáním, zvláště vzhledem k neočekávaným odchylkám od aerodynamických výpočtů. Letové zkoušky byly prováděny zkušebním pilotem Petkem Popgančevem. Během testů bylo zjištěno mnoho nedostatků. Nevýhody byly způsobeny hlavně konstrukčními vadami – při vodorovném letu se letadlo naklánělo dopředu, což naznačovalo, že má velmi "těžký předek". Bylo obtížné je řídit a také bylo nestabilní při stoupání. Na základě těchto a dalších připomínek nebyl prototyp schválen pro sériovou výrobu a provoz. Po těchto zkušebních letech byl vývoj letounu ukončen, a to i z důvodu, že konstruktér Hermann Winter ukončil smlouvu se společností DAR a vrátil se do Německa.

Letoun byl smíšené konstrukce, měl celodřevěnou kostru a plátěný potah. Profil křídla dle Göttingen -387. Na dolním křídle a nad trupem byly namontovány vzpěry ve tvaru písmene V, které podepíraly horní křídlo.

Byl poháněn třemi československými hvězdicovými devítiválcovými motory Walter Mars. Jeden byl umístěn vpředu, v ose trupu a další dva byly namontovány na dolním křídle.

Dar-4 se třemi motory Walter Mars (1931)

Údaje podle[1][4]