Džitó
Džitó (japonsky 持統天皇, Džitó-tennó neboli císařovna Džitó, 645– 13. ledna 703),[1] byla čtyřicátým prvním císařem Japonska[2] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.[3][4]
Džitó | |
---|---|
Narození | 645 |
Úmrtí | 13. ledna 703 (ve věku 57–58 let) |
Fujiwara-kyō | |
Pohřben | Noguchi Royal Tomb |
Potomci | Prince Kusakabe |
Otec | Tendži |
Matka | Soga no Ochi-no-iratsume |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Císařovna Džitó vládla v období od roku 686 do roku 697.[3]
V japonských dějinách byla Džitó třetí z osmi žen, jež se staly vládnoucími císařovnami. Dvě vládnoucí císařovny před Džitó byly Suiko a Kógjoku/Saimei. Pět dalších samostatných vládkyň na Chryzantémovém trůně po Džitó byly Gemmei, Genšó, Kóken/Šótoku, Meišó a Go-Sakuramači.
Legenda
Císařovna Džitó byla dcerou císaře Tendžiho. Její matkou byla Oči-no-Iracume, dcera ministra Ó-omiho Sogy no Jamady-no Išikawy Mara. Jejím manželem byl bratr jejího otce, císař Temmu, po němž nastoupila na trůn.[5]
Jméno, jež císařovna Džitó dostala při narození a používala před nástupem na trůn, znělo Uno-no-sarara či Unonosasara (鸕野讚良), zjednodušeně jen Uno.[6]
Události za vlády Džitó
Po smrti svého manžela císaře Temmua (631–686), který byl rovněž jejím strýcem, převzala Džitó odpovědnost za řízení dvorských záležitostí. Na trůn nastoupila v roce 687, aby tak zajistila následnictví svému synovi, Kusakabe-shinnóovi. Během tohoto období císařovna vládla z Fudžiwarského paláce v provincii Jamato.[5] Roku 689 zakázala Džitó hazardní deskovou hru Sugoroku (která je velmi podobná vrhcábům).[7] V roce 690 při své intronizaci vykonala zvláštní rituál, poté udělila milost a roku 692 se i přes radu ministra Miwy-no-Asona-Takečimara vypravila do svatyně Ise[7] zasvěcené šintoistické bohyni Amaterasu, jež byla božskou pramáti císařského rodu.
Císařovnin syn, princ Kusakabe-shinnó, sice byl jmenován korunním princem a císařovniným následníkem, ale zemřel ještě v mladém věku. Císařovniným následníkem byl poté jmenován jeho syn Karu-no-o. V roce 697 pak po císařovnině abdikaci nastoupil na trůn jako císař Mommu.[5]
Císařovna Džitó vládla 11 let. Přestože se na Cryzantémovém trůnu vystřídalo celkem osm panovnic, jejich následníci byli obvykle vybíráni z mužů otcovské císařské rodové linie. Proto někteří konzervativní vzdělanci zastávají názor, že ženy-panovnice vládly vždy pouze dočasně, a že proto musí být v 21. století zachována tradice pouze mužského nástupnictví.[8] Jedinou výjimkou stojící proti této konvenční argumentaci tak zůstává císařovna Gemmei, po níž nastoupila na trůn její dcera, císařovna Genšó.
Roku 697 Džitó abdikovala v Mommuův prospěch a jako odstoupivší panovnice přijala titul daidžó tennó. Následně všichni japonští panovníci, kteří odstoupili ve prospěch svého následníka, přijímali po abdikaci stejný titul.[5][9]
Džitó si nadále udržela moc a vliv jako takzvaná klášterní vládkyně, což se v Japonsku stalo zvláštní formou vlády. Tento systém se udržel až do roku 1192.[10]
Místo, kde byla císařovna Džitó pohřbena, je známé.[2] Císařovna je tradičně uctívána v pamětní šintoistické svatyni (misasagi) ve městě Nara. Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora stanovil toto místo jako mauzoleum císařovny Džitó, takže nese formální jméno Oči-no-Okanoe no misasagi.[4]
Poezie
Manjóšú neboli Sbírka bezpočtu listů obsahuje básně, jež jsou připisovány císařovně Džitó. Následující waka (báseň) prý složila po smrti svého manžela císaře Temmua:[11][12] [pozn. 1]
japonsky | rómadži | česky |
やすみしし 我が大君の |
Jasumišiši waga ókimi no |
Ach, to podzimní listoví |
Odkazy
Poznámky
- Toto waka má v Nippon Gakudžutsu Šinkókai číslo 42, v druhé knize Kokka Taikan číslo 159.
- To bude takzvaná Hromová hora ve vesnici Asuka u Nary.[13]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Kōgyoku na anglické Wikipedii.
- Heroic with grace : legendary women of Japan. Mulhern, Cheiko Irie.. 1st. vyd. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1991. ISBN 0873325273. OCLC 23015480 S. 58. (anglicky)
- Imperial Household Agency (Kunaichō): 雄略天皇 (21); retrieved 2013-8-28.
- Titsingh, Isaac. (1834). Nihon Ōdai Ichiran; ou, Annales des empereurs du Japon. Paris: Royal Asiatic Society, Oriental Translation Fund of Great Britain and Ireland. OCLC 5850691 (francouzsky)
- Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
- Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
- Brown, Delmer M. and Ichirō Ishida, eds. (1979). Gukanshō: The Future and the Past. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-03460-0; OCLC 251325323
- Nihonšoki, Volume 30
- "Life in the Cloudy Imperial Fishbowl", Japan Times. March 27, 2007.
- MINER, Earl Roy; MORRELL, Robert E.; 小田桐弘子. Google Books. The Princeton Companion to Classical Japanese Literature. [s.l.]: Princeton University Press, 21 September 1988. Dostupné online. ISBN 9780691008257. (anglicky)
- Nussbaum, Louis-Frédéric. (2005). "Insei" in Japan Encyclopedia, p. 391., p. 391, na Knihách Google
- The Manyoshu: The Nippon Gakujutsu Shinkokai (1940). Tokyo: Iwanami shoten. Reprinted by Columbia University Press, New York, 1965. ISBN 0-231-08620-2. Reprinted by Dover Publications, New York, 2005. ISBN 978-0-486-43959-4
- Kokka taikan (1901). Tokyo: Teikoku Toshokan, Meiji 30–34 [1897–1901]. Reprinted Shinten kokka taikan (新編国歌大観), 10 vols. + 10 index vols.,Kadokawa Shoten, Tokyo, 1983–1992. ISBN 978-4-04-020142-9
- Nippon Gakujutsu Shinkōkai, p. 18 n1; n.b.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Džitó na Wikimedia Commons
Japonští císaři | ||
---|---|---|
Předchůdce: Temmu |
686–697 Džitó |
Nástupce: Mommu |