Džgjarda

Součástí Džgjardy jsou následující části:[2]

• Džgjarda (Џьгьарда)
• Ablavja / Džirgul (Aблаҩа / Џьырҕәыл)
• Adzyná Rychuca / Džgjarda Achuca (Аӡынаа рыхәҵа / Џьгьарда ахәҵа)
• Akvapra (Акәаԥра)
• Ahablá / Rachuty Ahabla (Аҳаблаа / Раҳәҭы аҳабла)
• Gurčch (Гәырчхь)
• Toumyš (Ҭоумышь)
• Džgjarda Agu (Џьгьарда агәы)
• Bakjkan (Бақьҟан)
• Čagjam / Čegem (Чагьам)
• Šubárcha (Шәбаарха)

Na území obce se dochovaly pozůstatky tří křesťanských kostelů – chrámy Kjač-Nyha, Pskal a Gurčch. Na vrcholu nedaleké hory Pskal (kolem 1000 m n. m.) se nachází ještě jedna rozvalina raně středověkého kostela, jenž je obehnán kruhovým kamenným valem, obloženým vápencovými deskami, vyzdobenými plastikami. K tomuto Pskalskému chrámu se lze dostat jedině ze severozápadní strany. Nedaleko tohoto chrámu začíná Velká abchazská zeď, vedoucí až do Cabalu na sever. Nedaleko se nachází i polorozpadlý Kjačský chrám, který byl vybudován v dobách Abchazského království.

V druhé polovině 19. století byla po kavkazské válce Džgjarda těžce zasažena mahadžirstvem, kdy byla značná část obyvatel nucena odejít do Osmanské říše, mnohem více než z ostatních obcí v okolí. Největší počet mahadžirů pocházejících z historického regionu Abžua bylo z Džgjardy, a proto jsou v Turecku dosud nazýváni Džgjardové (Џьгьардаа). Ti založili v severozápadním Turecku v provincii Sakarya novou vesnici Džgerda, jež se turecky jmenuje Soğuksu.

Na začátku 20. století se do horských částí Džgjardy, konkrétně do Džgjardy Achucy, přistěhovali turečtí rolníci křesťanského vyznání, a pěstovali zde tabák.[3] Tito Turci byli časem asimilováni do abchazského obyvatelstva.

Až do druhé poloviny 20. století byla součástí Džgjardy i sousední ves Gvada. V 60. letech se veškeré obyvatelstvo Džgjardy Achucy, Čegemu a Šubárchy z důvodu nehospodárnosti jejich zemědělské činnosti přestěhovalo do dolní části Džgjardy a celé podhůří obce zůstalo neobydlené a zůstává to tak i v současnosti. Během války v Abcházii v letech 1992-1993 byla celá Džgjarda pod kontrolou abchazských partyzánů.

Ve Džgjardě prožívali své dětství druhý prezident Abcházie Sergej Bagapš a v části Čegem známý spisovatel Fazyl Abdulovič Iskander, který toto místo popsal ve svém románu Strejček Sandro z Čegemu.

Dle nejnovějšího sčítání lidu z roku 2011 je počet obyvatel této obce 791 a jejich složení následovné:[1]

• 698 Abchazů (88,2 %)
• 7 Gruzínů (0,9 %)
• 5 Rusů (0,6 %)
• 3 Arméni (0,4 %)
• 78 ostatních národností (9,9 %)

Před válkou v Abcházii žilo v obci bez přičleněných vesniček 631 obyvatel a celkově 1080 obyvatel.[4] Ve Džgerdském selsovětu v roce 1959 žilo 2077 obyvatel.[5]