Důl Zwierzina – Josef

Na jámě II byl v roce 1870 instalován parní stroj se stojatými dvěma válci o výkonu 80 HP, vyrobený ve Strojírnách knížete Salma v Blansku. Parní stroj poháněl bobinový těžní stroj s parní brzdou a plochými lany.[3]

V roce 1922 byl instalován nový těžní dvouválcový parní stroj s ventilovým rozvodem vyroben v Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, s výkonem 560 HP. Válce parního stroje měly průměr 730 mm a zdvih 1450 mm, tlak páry byl 12 atm.

Lanové bubny těžního stoje měly průměr 5000 mm a šířku 1100 mm, lano o průměru 33 mm se ukládalo ve dvou vrstvách. Těžní klece byly tříetážové s jedním důlním vozíkem na etáž nebo šest osob na etáž, rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s nebo 12 m/s pro těžbu. Těžní věž, postavená firmou Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, měřila od ohlubně po střed os lanovnic 29 m, lanovnice měly průměr 4500 mm.[4]

V roce 1928 byl k dispozici Kösterův kompoudní parní kompresor vyroben firmou Brand & Lhuillier, Brno. Pohon obstarával přímo účinný parní stroj s výkonem 520 HP, průměr válců 900 mm a 500 mm, tlak páry 12 atm. Kompresor měl průměr válců 850 mm a 530 mm, zdvih 950 mm, výkon kompresoru byl 4860 m³/hod.[4]

Kotelna měla výměr 978 m², kde byly umístěny dva bateriové kotle každý s 114 m² výhřevné plochy a tři Tischbeinovy kotle každý s výhřevnou plochou 250 m². K topení se používalo těžené uhlí a prachové uhlí. Komín kotelny byl vysoký 50 m, s průměrem 2200 mm v horní koruně komínu.

Voda byla čerpána z rybníku ve Slezské Ostravě. V úpravně voda procházela přes pískový filtr, výkon úpravny byl 6 m³/hod.

Jáma Zwierzina II byla zároveň i jámou úvodní. Podzemními překopy byly doly J. Zwierziny propojeny a vytvořen systém větrání. Jámou č. II a těžním oddělením jámy č. VII byly nasávány úvodní větry a jámou Františka a větrním oddělením jámy VII výdušné větry vyvedeny nahoru. Přirozené větrání (tah výdušných větrů) bylo podporováno větrnou pecí umístěnou v jámě VII. V roce 1864 byla tato pec příčinou požáru těžní budovy jámy VII. V roce 1956 byla jáma přestavěna na jámu výdušnou a vybavena ventilátory.

S ostatními doly J. Zwierziny měla i společné odvodnění. Čerpací stanice byla na Josefovské jámě. V roce 1854 bylo tahadlové čerpadlo poháněno parním strojem se stojatým válce a setrvačníkem o výkonu cca 18 HP. V roce 1898 byla čerpána důlní voda čerpadlem v dole o výkonu 18 HP. V roce 1913 bylo v dole instalováno třístupňové (třípístové) důlní čerpadlo s elektrickým pohonem o výkonu 75 HP a sacím výkonu 450 l/min. z Královopolská strojírna, Brno. V roce 1923 od téže firmy přibylo další čtrnáctistupňové odstředivé elektrické čerpadlo s výkonem 80 HP a sacím výkonem 350 l/min. Důlní voda byla čerpána z 9. patra (453 m) na povrch.

V roce 1861 byly Zwierzinovy doly napojeny na Báňskou dráhu asi 1,2 km dlouhou železniční vlečkou.

V roce 1930 byla uvedena do provozu briketárna s dvouválcovým lisem o výkonu 10 tun/hod. Roční výroba činila 60 000 tun bulet.[5]

V roce 1872 byla založena bratrská pokladna dolů Zwierzinových.[6]

Do roku 1920 byl ve věži nad jámou zvon, který oznamoval havířům začátek a konec směny. V rámci přestavby dolu byl nahrazen parní sirénou.[3]

V roce 1863 jáma po 40 m procházela nadložím do uhlonosného karbonu, v 70 m prošla první slojí a v hloubce 143 m slojí Mohutný. Počátek dolu spadá do období mělkého dobývání černého uhlí. V roce 1858 se vytěžilo 44 209 tun uhlí dobývací metodou bylo pilířování. V letech 1878–1882 probíhalo mělké dolování. Byly dobývány sloje porubských vrstev č. II slabá, č. III slabá a Korunní princ. Otevření a dobývání těchto slojí umožnila Jaklovecká dědičná štola, která byla ražena přes dobývací pole Josefa Zwierziny. K větrání se využívaly další mělké jámy Muzika, Hraniční, Jáma č. 6 a August. Jáma v roce 1898 byla ve výdřevě. V rámci rekonstrukce dolu v letech 1912 až 1916 byla jáma vyzděna po celé své hloubce.

Důl měl jednoduchou třídírnu a úpravnu uhlí s ručním vybíráním kamene. V roce 1928 měla třídírna výkon 340 t za 8 hodin, mokrou cestou (prádlo) bylo upraveno 170 tun uhlí za 8 hodin.

Těžily se sloje porubských a jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Dobývalo se stěnováním s částečnou základkou a pilířováním na zával v sedmi slojích o mocnosti 40 až 135 cm, úklon slojí od 8° do 10°.[7]

Důlní pole bylo v roce 1933 rozděleno tak, že část severně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Michaeli (Michálka), druhá část jižně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Jan Maria. Josefovská jáma byla spolu s jámovou budovou jako záloha pro důl Michaeli (Michálka). Ostatní objekty byly zbourány a areál dolu byl zalesněn. V letech 1956–1960 byly z dolu Michálka dobývány ochranné pilíře jámy č. II a jámy Františka jakloveckých slojí č. 9, 10, 11, a 12.[3] Po ukončení dobývání byla mezi roky 1946–1948 zbořena jámová budova s těžní věží a na začátku 50. let i strojovna, v letech 1964–1965 byl areál zalesněn.[8]

dle[9]

Mezi nejstarší kolonie postavené pro havíře ve Slezské Ostravě patří Kolonie Zwierzina (také Kolonie Zvěřina) pojmenována po měšťanském těžaři Josefu Zwierzinovi. Kolonie byla stavěna už od roku 1850 v etapách až do dvacátých let 20. století. V roce 1928 bylo v kolonii 35 domů. Ke kolonii patřily kasárna pro havíře, pekárna, udírna, nemocnice, obchod, hostinec a kanceláře dolu. V roce 2009 stálo 18 domů.[10] V roce 1994 byl podán návrh na vyhlášení ochranného památkového pásma, který nebyl schválen. Jedná se o nejzachovalejší havířskou kolonii. V roce 2003 byly domy zařazeny do kategorie evidence památkové péče.[11]

V blízkosti bývalého mělkého dolu Aloisie[p. 2] bylo postaveno pět domů. Tato osada se nachází v blízkosti Salmovy kolonie, západní okraj Kramolišovy ulice.[12]

• Josef Zwierzina
• Důl Zwierzina VII
• Důl Františka

• Důl Zwierzyna II – Josef