Důl Hamr I

Počátkem hlubinné těžby v oblasti je rok 1965, kdy byly Jáchymovské doly - Geologický průzkum pověřeny provedením hornické otvírky na lokalitách bloku Lužice a bloku Sever. Došlo k vyhloubení dvou průzkumných jam GP-74 a GP-76 (první jáma byla o rok později zakonzervována kvůli nevhodným hydrogeologickým podmínkám). V roce 1970 byl z jámy GP-76 odebrán vzorek rudy, čímž byl také ukončen těžební průzkum této oblasti. 1. ledna 1971 pak byly jámy a povrchové objekty předány odštěpnému závodu Uranové doly Hamr a tímto datem také důl oficiálně vznikl. Otevřena byla nejdříve dvě patra dolu, první patro sloužilo jako přístup k ložisku, druhé jako drenážní. Prostor pro dobývání byl dolu vymezen Federálním ministerstvem paliv a energetiky 5. září 1973.[1]

Novinářská návštěva v dolu Hamr I, 1975

Již od roku založení dolu byl monitorován zvýšený přítok důlních vod. Po několika případech zatopení chodeb byla v lednu roku 1973 popsána tektonická linie se zvýšeným výtokem vody nazvaná Anežka. Likvidace byla provedena utěsněním v místě, kde se porucha střetávala s důlní chodbou. Těžební činnost byla znovu obnovena na počátku roku 1975.

Po zlikvidování tektonické poruchy Anežka a otevření jámy č. 3 došlo k prudkému vzrůstu množství vytěženého materiálu. V průběhu druhé poloviny sedmdesátých let také docházelo k budování propojovacích chodeb těžebních jam a mechanizaci na dobývkách a ražbách, díky čemuž výtěžnost velmi rychle stoupala. Mezi další faktory růstu patřilo také jaderné zbrojení tehdejšího SSSR. V roce 1974 činila hmotnost vytěžené rudy 9 000 tun, v roce 1975 to bylo již 77 000 tun, v roce následujícím to bylo 121 000 tun. Nárůst těžby pokračoval i v letech osmdesátých v souvislosti s rozšiřováním jižní části důlního areálu. Za absolutní vrchol těžby pak lze považovat rok 1988, kdy bylo na obou hamerských dolech (započítán je tedy i Důl Křižany I) vytěženo 912 950 tun rudy.

[1]

Těžní věž jámy č. 3 dolu Hamr I, snesená v roce 2015

Zastavení závodů ve zbrojení a zpomalení vývoje jaderné energetiky měly za následek utlumení těžby uranu. První takové rozhodnutí padlo již v roce 1987 vládou ČSSR, kdy bylo rozhodnuto o zastavení výstavby dolu Hamr II. Další úpadek následoval po Sametové revoluci v roce 1989. V roce 1993 pak bylo usnesením Vlády ČR č. 429[2] rozhodnuto o konzervaci provozů těžby uranu, tento rok tím pádem znamená naprostý konec těžby v dolu. V roce 1995 pak bylo vládou rozhodnuto (usnesení č. 244)[3] o likvidaci těchto provozů, hamerský důl nevyjímaje.

Počátkem roku 1995 proběhlo v hamerském dole vyklizení materiálu a zařízení. Následovalo zakládání důlních děl, které probíhalo do roku 2000 a byla při něm založena plocha o rozloze 656 000 m³. V roce 2001 pak byla zahájena likvidace těžebních jam, která byla provedena zasypáním hlušinou, čedičovou drtí a bentonitem, všechny jámy byly definitivně uzavřeny v roce 2002. Od roku 2001 do roku 2003 také probíhalo řízené zaplavování důlních prostor, kdy bylo do půdy vtlačeno 4,7 mil. m³ upravené odkalištní vody. Na původní úroveň by se měly podzemní vody vrátit do roku 2020. V roce 2015 byla dokončena likvidace všech povrchových staveb.[4]

• 50 let uranových dolů Hamr, Diamo s.p., 2016

• Diamo
• Těžba uranu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Hamr I na Wikimedia Commons