Odkaliště

Popílek se na určené místo transportuje hydraulickou dopravou (v potrubí v podobě suspenze vody a fluidních popelovin pod tlakem 10 MPa) nebo nákladními vozy a autocisternami.

Popílek a ostatní vedlejší produkty se ukládají do tzv. van, což jsou jámy, které jsou zespoda izolovány jílem nebo geotextilií, aby nedošlo k proniknutí popelovin do spodních vod a okolního životního prostředí. Po zavezení této vany se plocha s popelem pokryje další geotextilií, která slouží jako protiprašné zařízení. Dříve tuto funkci plnila voda, ta ale při vedrech vysychala.

Odkaliště mohou mít neblahý vliv na okolní životní prostředí. Zejména pokud se jedná o odkaliště, které nebylo patřičně založeno a odizolováno od horninového prostředí izolační vrstvou. Hrozí zde znečištění okolních povrchových vod těžkými kovy a dalšími nebezpečnými látkami jako je arsen – při popílku ze spalování uhlí, molybden a rtuť. Nebezpečná je i prašnost z odkaliště a jeho vysušených částí. Vítr může unášet prachové částice s navázanými nebezpečnými látkami na značné vzdálenosti. Prach může mít negativní vliv na zdraví obyvatel bydlících v zásadní blízkosti.

Výstavba či dokonce jen plánovaná výstavba odkališť či složišť popílku byla v ČSSR důvodem zániku několika obcí. Příkladem mohou být Mikulovice, Pavlov, Vernéřov nebo Vysočany.[1]

Odkaliště se nacházejí po celé ČR jako pozůstatky těžby a následného zpracování energetických (fosilních) surovin – v dnešní době představují staré ekologické zátěže a ohrožení okolních obcí. Látky, které se díky špatnému zabezpečení uvolňují do širokého okolí mohou mít závažné účinky na lidské zdraví.

• Laguny a odkalikště - Staré zátěže na území města Ostravy^{[nedostupný zdroj]}