Důl Františka (Padochov)

Důl Františka v Padochově po rekonstrukci v roce 1904. Postavena byla nová strojovna, těžní budova a těžní věž anglického typu.

Nad jámou Františka byla postavena dřevěná těžní věž spojená s kotelnou a strojovnou. Instalován byl parní těžní stroj bubnový, těžní klece byly jednoetážové pro jeden vůz. Jáma měla obdélníkový průřez a dřevěnou výztuž.

Založení jámy Františka provázely problémy jak geologické, tak spory o důlní pole. Po výměně uhelných polí a polí na železo a vyměřením demarkačních čar byly spory s Müllerovým těžířstvem na čas ukončeny. Z hlediska hornicko-geologických podmínek to byly velké přítoky důlních vod a zatápění dolu, ale zejména plynodajnost hlavní sloje. Těžířstvo Františka v prvopočátku řešilo větrání přes sousední důlní díla Müllerova těžířstva. Po výbuchu metanu v roce 1857, kdy na jámě Františka zahynuli 4 havíři, jim toto už nebylo umožněno. Na naléhání báňského hejtmanství byl pro zlepšení větrání v letech 1858–1860 proveden vrt – Vrtná jáma (Bohrlochschacht, Borloch) – o hloubce 95,5 m a průměru 1,0 m. Vyztužena byla železnými rourami o průměru 96 cm. To však nestačilo.[p. 2] Po výbuchu metanu v roce 1860, kdy zahynulo 53 havířů, bylo přistoupeno v srpnu 1861 k hloubení Nové jámy (pozdější důl Kukla) na konci dobývacího pole dolu Františka na kopci u vrchnostenského lesa Berg Kukla. V roce 1865 byla dokončena výdušná jáma Bohrloch. Nad jámou byla postavena jámová budova s lampovnou a cechovnou. Jáma byla využívána jako výdušná a k nouzovému fárání mužstva. V noci z 17. na 18. ledna 1872 vypukl velký požár v těžní budově jámy Františka. Požár se šířil velkou rychlostí, takže jáma nemohla být uzavřena. Hořela kotelna, těžní budova, pyramidální dřevěná těžní věž, ze které lanovnice a lana s trámy napadaly do jámy. Rozbořena byla také čerpací stanice a vodní čerpací zařízení, následkem toho došlo k zatopení dolu. Těžba dolu byla obnovena v červnu 1872.[3][5] Výdřeva jámy byla natolik poškozena, že jáma byla rekonstruována do hloubky 80 sáhů[4] (152 m).[6]

V roce 1895 byla postavena lanová dráha mezi dolem Františka a novou třídírnou dolu Simson ve Zbýšově, kam byla dopravována část vytěženého uhlí k úpravě a nakládání. Lanová dráha byla 1800 m dlouhá a měla dřevěné sloupy.

Bývalý důl Františka v Padochově

V letech 1903–1904 byla dosud dřevěná těžní věž nahrazená novou železnou konstrukcí těžní věže anglického typu (tzv. Tomsonův kozlík) vysokou 25,6 m. Byla postavena nová jámová budova a nová budova strojovny pro parní stroj. Těžní jáma byla prohloubena, její profil byl změněn na soudkový s cihelnou výztuží. Hloubka jámy byla 336 m. V roce 1905 byl instalován kompresor a nový parní stroj vyrobený První brněnskou strojírnou. Průměr těžních bubnů byl 4 000 mm, šířka 750 mm, průměr parních válců 650 mm, zdvih 1 200 mm, ventilový rozvod Kraft-Lenz, rychlost těžení 11 m/s. Klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáži. Kotelna měla výhřevnou plochu 434 m². Tlak páry byl 0,8 MPa.[6]

V roce 1914 byl důl spojen dopravní lanovkou (visutá Bleichertova lanová dráha) s dolem Kukla v Oslavanech.

Po dokončení modernizace dolu Kukla se stala jáma Františka jámou větrní. Uhlí se těžilo jen v případě vyšší potřeby těžby uhlí pro elektrárnu Oslavany. K jámové budově byla přistavěna strojovna ventilátorů a instalován elektrický ventilátor typu Cappel, vyrobený ve Vítkovických železárnách v roce 1914, s výkonem 1800 m³/min. a motorem o výkonu 73,5 kW/500 V. V roce 1928 byla provedena rekonstrukce parního těžního stroje na elektrický s výkonem 130 kW/500 V, rychlosti těžení 6 m/s a jízdou mužstva 4 m/s. V roce 1955 byl instalován nový ventilátor SCHICHT 1 250, vyrobený závodem Janka Radotín v roce 1953, o výkonu 1600 m³/min. a elektrickým motorem o výkonu 130 kW/500 V.

Po rozhodnutí vybudovat centrální důl Jindřich II ve Zbýšově byla v roce 1964 zahájena rekonstrukce jámy. Jáma byla prohloubena, zrekonstruovány byly i povrchové objekty pro splnění parametrů větrání z hloubek až 1500 metrů pro jámu Jindřich II. Byla postavená železobetonová těžní věž v celkové výšce 38,61 m a do výše 32,10 m byl v roce 1965 instalován bubnový těžní stroj Koepe (2K 2505), vyrobený v ČKD, o výkonu 350 kW/3000 V. Těžní klece byly dvouetážové pro jeden vůz na etáž, těžební rychlost 8,6 m/s a rychlost jízdy s mužstvem 3 m/s. Byla vybudována nová jámová budova s automatickým oběhem vozů. Vedle původní strojovny těžního stroje byla postavena nová strojovna ventilátorů, kde byly instalovány dva axiální ventilátory vyrobeny ZVVZ Milevsko[p. 3] o výkonu 4000 m³/min. Na 1. a 2. patře byly čerpací stanice důlní vody, 2. patro bylo plně automatizováno. Z nižších pater vody byly odváděny na důl Jindřich II.

V roce 1973 byla na důl Františka přesunuta jednotka Československé lidové armády (VÚ 8878 Brno, dislokace Padochov, ženijní strojní rota[7]). Zbudovali cvičiště v místě bývalého sokolského cvičiště a malou haldu u dolu upravili na plochu k parkování vojenské techniky.[2]

V letech 1980–1982 byla rekonstruována strojovna ventilátorů. Byl instalovány dva ventilátory typu ARA-2 z ZVVZ Milevsko o výkonu 3000 m³/min. a výkonu elektrického motoru 500 kW/6000 V. Oběžná kola ventilátorů o větším výkonu (typ NKL) byla nahrazena v roce 1987.

Po demontáži těžní klece bylo 16. prosince 1991 se započalo se zásypem jámy. Dne 11. ledna 1992 byl zásyp jámy ukončen, bylo požito 10 800 m³ hlušiny z odvalu na Kukle.[2] Dne 27. května 1992 byla jáma uzavřena železobetonovým poklopem. Po poklesu zásypu o 80 m byla v roce 1995 jáma dosypána. Skelet těžní věže byl zbourán odstřelem 31. prosince 1997. Maximální dopravní hloubka činila 861,15 m.

V areálu bývalého dolu Františka, na bývalém vojenském cvičišti se nachází od roku 1995 továrna a sídlo firmy DÜRR Ecoclean (dříve AGULLO Czechia), v dalších prostorách areálu Pivovar Padochov, RK-mont a další soukromé firmy.

V roce 1860 došlo na dole Františka k největšímu důlnímu neštěstí v rosicko-oslavanském revíru. Dobývalo se v hlavní (I.) sloji o mocnosti kolem dvou metrů, v úklonu 30 stupňů severně. Na ranní směně sfárali dle šichtovní knihy: revírník, dva nadkopní a jeden praktikant, dvacet šest havířů (starších a mladších kopáčů), dvacet čtyři běháči, jeden zedník a dva narážeči.[1] Došlo k výbuchu důlních plynů (metanu) a uhelného prachu. Zahynulo 53 horníků, pomník zahynulých je na oslavanském hřbitově.[10]

Kolem roku 1900 byla ze staré pily zřízená noclehárna. V roce 1910 byla na dole zřízená koupelna se sprchami. K bydlení byla v šedesátých létech 19. století postavena Dolní a Horní kolonie. Po druhé světové válce byla postavena kolonie dvoupodlažních tzv. finských domků, kterým se říkalo dřevákov.

• 1943 – zřízení učňovské školy
• 1948 – škola změněna na internát
• Cihlový polygonální komín výška 39 m[10] z roku 1872 byl navržen za kulturní památku.[3]

• Rosicko-oslavanská pánev

• Plchová, J.: Rosicko-oslavanský uhelný revír 1760–1999. Oslavany 1999, 62 str.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Františka na Wikimedia Commons
• Důl Františka v Padochově Zdař Bůh.cz
• Historie důlní jámy Františka Padochov na drátě
• Definitivní rozloučení s Františkou^{[nedostupný zdroj]} OKNO, 1997, S. 13–17
• STAŇKOVÁ, Hana: Důsledky ukončení hornické činnosti na rosicko-oslavansku. Diplomová práce, 2011, S.34
• Historie hornictví v mikroregionu KAHAN lanová dráha